1.	Karel Poláček

2.

Vydání

3.	Zařazení díla do literárního kontextu

4.	Žánrová charakteristika

5.

Kompozice

6.

Děj

7.

Témata

8.	Hlavní postavy

9.	Umělecké prostředky

10.	Autorův záměr

11.	Komentovaný úryvek

12.

Vliv díla

"Zařazení díla do literárního kontextu: Celé dílo se odehrává za první republiky. Lidé žijí v poválečném období po rozpadu monarchie, právě vznikající republika nabízí lidem svobodu a ekonomika i technický pokrok rostou. Děti, jichž se celý děj týká, si užívají bezstarostné dětství plné zážitků a dobrodružství.
Dílo jako většina děl autora je humoristickým pojetím života lidí s typickým autorovým jazykem, který je naprosto nezaměnitelný.
Karel Poláček psal v období Karla Čapka, se kterým měl společný svůj intelektuální humor a nadhled, nebo s Jaroslavem Haškem, který též psal humorné povídky, ale jeho humor byl tvrdší a hrubší.
Žánrová charakteristika: Jedná se o epické vyprávění příběhů Petra Bajzy s lyrickými prvky během jeho dětství. Jejich život a dobrodružství je zachycováno s nadhledem, humorem a i zlehčováním některých situací.
Kompozice: Kniha je členěna do jednotlivých kratších úseků, nikoli však kapitol v pravém slova smyslu, které oddělují jednotlivé příběhy, jež na sebe navazují, a tudíž děj je chronologický.
Děj se odehrává v reálném prostředí (Praha) a v reálném čase (za protektorátu Čech a Moravy).
Děj: Celá kniha začíná představením hlavního hrdiny Petra Bajzy, který v podstatě příběh vypráví a veškeré jeho myšlenkové pochody a zážitky jsou zaznamenávány právě z jeho pohledu. Nechybí ani představení pana a paní Bajzových, vlastníků místního koloniálu. Petr má ještě bratra Láďu, který se učí v Mostě kupcem. Mají také dceru Mančinku, která je velmi malá. Rodina Bajzových má též služku Kristýnu, která pochází z podhorské vesničky Rampuše, a proto ji Péťa nazývá Rampepurda.
Kniha začíná popisem jeho přátel, jimiž jsou Bejval Antonín syn provozníka, Kemlink Eduard syn daňového úředníka, Jirsák Čeněk syn výrobce bačkor a čepic a Pepek Zilvar z chudobince, který je synem válečného veterána, jenž se živí žebrotou. Poté následuje nastínění celého městečka, a to včetně popsání cesty do školy, či oblíbených míst celé klučičí party. Nechybí ani seznámení s obyvateli a popis jejich typických vlastností jako jsou pan Fajst, který je vesnickým mravokárcem a je jen málo lidí, kterým by jeho chování a obtěžování bylo dvakrát příjemné. Mezi další postavy patří Kozí Kuncka, která je prodavačkou ovoce a zeleniny na náměstí, ráda se dává do řeči s panem Fajstem a nemá též děti příliš ráda. Pak je tu cukrář Svoboda, jehož dcera Eva se Péťovi moc líbí, nerad platí dluhy a je často sprostý. A nakonec je třeba zmínit Vařekovi, strýce s tetou, které Bajzovi opravdu nemají rádi, zvlášť proto, že se neobyčejně zajímají, zda zbytečně neutrácejí, neustále se ptají, co mají k obědu a Bajzovi už z provokace odpovídají, že brambory, ale nemaštěné.
Celá skupina pěti kluků, kteří spolu takzvaně chodí, zažívají neuvěřitelná dobrodružství, jejichž původcem jsou převážně vynálezy Antonína Bejvala, které se ve skutečnosti ani za vynálezy nedají považovat a často mají za následek průšvih.
V knize je například popisováno, jak jdou chlapci ukrást k panu Vařekovi papírové krabice ze kterých vyrobí maketu vesnice, tu pak zapálí a hasí ji. Nebo se chodí koupat ke Kloboukům, kde neskutečně štípou ovádi, jednou se sem šli koupat s malým klukem, který neuměl plavat, ten skočil do vody a začal se topit. Kluci propadli hysterii, jen Pepek Zilvar neohroženě do tůně skočil a zachránil ho."