1.

Úvod

2.	Historie vandalismu

3.	Vandalismus

3.1	Druhy vandalismu

3.2	Jednání směřující k vandalismu

3.3	Interakční činitelé vandalismu

4.	Sprejerství

4.1

Graffiti

5.

Závěr

6.	Seznam použitých zdrojů

„Interakční činitelé vandalismu

Vandalismus, jako protispolečenský sociopatologický jev je součástí každé společnosti. Společnost, aniž by si to uvědomovala, vytváří podmínky pro vznik těchto protispolečenských jevů a tím vzniká problém, který musí opět řešit společnost, jako tvůrce těchto negací. Vandalismus je často ovlivňován v interakci s dalšími jevy, který nemusí být chápány jako protispolečenské či nezákonné. Jako příklad je možné uvést vliv alkoholismu na vznik vandalství, či jen jednorázové destruktivní jednání mající znaky vandalismu. Mnohdy to nemusí být negativní fenomén společnosti alkoholismus jako patologický jev, ale chování jedince dopouštějící se jednorázového vandalství, může být jen ojedinělá opilost.
Dalším interakčním impulsem pro chování mající znaky vandalismu je působení sociálního prostředí jedince, které lze považovat za jeho přirozené. V přirozeném sociálním prostředí jedince dochází k zásadnímu ovlivňování jeho chování a jednání, jedinec je veden k postojům a hodnotám, jsou mu vštěpovány morální a etické zásady a měl by zde být smysluplně naplňován jeho volný čas. Naplnění volného času je základní problém, který zásadním způsobem ovlivňuje chování a to převážně mladistvích. Tento problém se smysluplným naplněním volného času nazýváme „nuda“.
Nuda je v psychologii „nepříjemný přechodný duševní stav, v němž jedinec cítí pronikavý nedostatek zájmu o své obvyklé aktivity a je pro něj obtížné se na ně soustředit“. Nuda tedy nutně neznamená, že člověk vůbec nemá co dělat, ale spíše to, že se nedokáže pro žádnou aktivitu nadchnout, i když by si přál se v něčem angažovat.
Většinová společnost předpokládá, že další příčinou vandalství je nuda, a tím velká touha bavit se. Přísně vzato, nuda, není motiv. Nuda, jak už bylo částečně popsáno výše, je stav psychologické pozadí, proti němuž útok nastal a mnoho mladých lidí se proto dopouští vandalismu. Motiv se zdá být hledání nových zkušeností, vzrušení ze zakázaného a nebezpečného, získání sebevědomí, seberealizace a sebeaktualizace a v konečném případě, právě naplnění volného času jedince. Zde se ovšem už nedá hovořit o smysluplném naplnění volného času, protože zde dochází k negativním jevům, které mají destruktivní důsledky pro společnost. Ovšem za smysluplné je považuje jednající jedinec či skupina osob dopouštějící se těchto protispolečenských negací.
V případech jednání charakterizované jako sociálně patologické mající znaky vandalismu, tady ničením různých věcných hodnot společnosti, můžeme hovořit o jednání, které lze považovat na hranici vandalství či tolerovatelné společností, pokud tedy zrovna v rámci takového jednání nedojde ke škodě na majetku cizí fyzické či právnické osoby. Někteří jedinci toto jednání dokonce charakterizují jako umění a zde se tedy dostáváme k charakteru a názvu tohoto diskutabilního protispolečenského jevu a to je sprejerství.“