1.

Úvod

2.

Fašismus

3.	Komunismus

4.	Společnost národů

Fašisté obsadili nejdůležitější úřady a místa ve vládě : premiér, ministr zahraničí, vnitra, spravedlnosti, pro osvobozená území. Benito Mussolini postupně v Itálii zavedl režim fašistické diktatury. Byly zrušeny všechny strany kromě fašistické (v listopadu v roce 1926 byly vydány mimořádné dekrety, které je rozpouštěly), političtí odpůrci režimu byli souzeni vojenskými soudy (obnoven trest smrti), byla zavedena cenzura tisku, posílena úloha tajné policie a byla omezena královská moc.
V roce 1923 Mussolini jmenoval Velkou fašistickou radu, která byla nadřazená vládě i parlamentu. Tato rada byla tedy nejvyšším orgánem.
V roce 1924 byla provedena reforma volebního zákona. Fašisté na jejím základu zvítězili v následujících volbách. Antifašisté se proti tomu postavili, ale Mussolini se snažil je odstranit. Hlavním hnacím motorem se stala vražda Matteotti. Po této akci socialisté, komunisté, republikáni a lidovci opustili parlament a vytvořili tzv. Aventinský blok (antifašistický). Předložili svůj návrh na generální stávku a vytvoření antiparlamentu. Tento návrh se setkal pouze s pasivním odporem.
Tato akce vedla Mussoliniho k tomu, aby odvolal některé pohlaváry. Tím se mu podařilo částečně stabilizovat režim.
3. ledna 1925 Mussolini prohlásil, že se fašisté nebudou s nikým dělit o moc ve státě. Přeorganizoval proto vládu, která schválila ústavní zákon, podle kterého měl veškerou výkonnou moc v rukou král spolu s vládou. Zákony se však vyhlašovaly pouze se souhlasem Velké fašistické rady. Velká fašistická rada také schvalovala všechna významná rozhodnutí. Předsedal ji Mussolini. Nakonec začali fašisté vládnout státu pomocí dekretů.
Na první pohled zde však zůstaly zachovány některé orgány konstituční monarchie. Vedle sebe zde tak fungovaly tradiční a fašistické orgány. Fašisté v Itálii zavedli silnou státní kontrolu hospodářství, zakázali nefašistické odbory, stávky a omezovali další ekonomická práva pracujících.
Smlouva Vidoni – fašistická odborová ústředna získala monopol na uzavírání pracovních smluv.
Vánoční zákon – zabýval se výkonnou mocí. Mussolini byl tímto zákonem zbaven jakékoliv odpovědnosti vůči poslanecké sněmovně. Umožnil likvidaci komunální správy.
21. dubna 1927 byla vydána charta práce, která měla vytvářet iluzi národního míru. Zakládala systém korkorací, kde se pracující obyvatelstvo slučovalo na výrobním principu.
V roce 1928 (prosinec) byla dokončena reforma ústavy a s ní i formování totalitního státu, kdy fašistická strana splynula se státem. Hlavním orgánem byla Velká fašistická rada, která měla zákonodárné, poradní a kontrolní funkce.
V rámci zahraniční politiky chtěla Itálie ovládnout Středomoří. V této snaze se ovšem střetla s Velkou Británií. Ve 30. letech se Velká Británie pokusila o snížení zbrojení ve Středomoří. To se ovšem nepovedlo a Itálie zbrojit. V roce 1924 anektovala Itálie nakonec Rijeku, která se stala součástí Itálie. V roce 1926 byla uzavřena tyranská smlouva, podle které Itálie slíbila ochranu Albánii (tak se stala italským protektorátem).
V roce 1924 byla uzavřena smlouva s Moskvou. Jednalo se o hospodářskou pomoc Itálii, kterou získala Itálie obilí a ropu. V roce 1925 vedla Itálie dohody s Anglií o sférách vlivu v Etiopii. V roce 1928 byla uzavřena smlouva s etiopským králem. V roce 1927 byla uzavřena dohoda s Maďarskem.

Práce je zajímavá svým obsahem, ale velmi nepřehledná svým zpraocváním. Postrádá také vešekéré formální náležitosti.