1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Agrese, agresivita

2.1.1.

Základní terminologie

2.1.2.

Agrese jako obecná a základní pudová tendence

2.1.3.

Agrese naučená na základě zkušeností

2.1.4.

Agrese jako reakce na frustraci

2.1.5.

Agrese jako příčina šikany

2.2.	Charakteristika žáků speciální školy

2.2.1.

Žáci s mentálním postižením

2.2.2.

Žáci s poruchami chování

2.2.3.

Žáci se sociokulturním znevýhodněním

2.3.	Možnosti a meze speciální školy při práci se žáky s agresivitou

2.3.1.

Zvládání agrese a agresivity ve speciální škole

2.3.2.

Odhalení šikany

2.3.3.

Strategie vyšetřování

2.3.4.

Zásah proti šikaně

2.3.5.

Pomoc obětem šikany

2.3.6.

Prevence šikany ve speciální škole

2.3.7.

Opatření k prevenci ve škole

".2 Agrese jako obecná a základní pudová tendence
Agrese je dosahování cíle násilnou formou a často je prostředkem k uspokojování významných potřeb jedince. Sklon reagovat agresivně se zvyšuje, jestliže člověk v něčem strádá velmi silně či strádá velmi dlouho. Člověk má vrozené dispozice k agresivním reakcím, ale nejsou u všech lidí stejné.
Dětská agrese bývá zaměřena konkrétně někdy proti ostatním dětem, jindy proti zvířatům či věcem. Během života se vytváří rovnováha mezi sociální potřebou a potřebou jistoty a bezpečí, ale při zvýšení zátěže sociálními vlivy může být ohrožena. Příkladem je kromě vojny i škola, kde je dítě ve třídě v malé izolované skupině lidí, ve které se snižuje prahová hodnota podnětů, které spouštějí agresivní jednání. Zvýšené agresivní projevy mohou být spuštěny i omezením osobního teritoria. Tímto omezením může být školní lavice nebo doba, po kterou musí být žák ve škole. Osobní teritorium je také vymezeno mezilidskými vztahy, pocitem zázemí a sounáležitostí mezi členy rodiny či party. Velký význam zde má vědomí rozdílu mezi blízkými a cizími. Jestliže nejsou žádní blízcí lidé nebo není jedinec schopen rozlišovat, zvyšuje se u něj úzkost a pocit ohrožení, a tím stoupá potřeba bránit se proti všem. Stoupá tedy tendence k agresivním projevům a ta je generalizovaná. Chovají se tak děti, v jejichž chování nelze najít řád, jsou agresivní ke všem a často. Do této kategorie patří i děti citově deprivované. Postupně nejsou schopni rozlišovat nejen mezi různými lidmi, ale také vlastní způsoby chování a jejich následky, jsou lhostejné k pocitům jiných lidí i k sobě samému (Vágnerová, 1998).

1.3 Agrese naučená na základě zkušeností
Člověk se chová agresivně proto, že se naučil, že je to pro něj výhodné. Agresivnímu jednání se podle psychologů učíme na základě zkušeností či zprostředkovaně, tedy na základě toho, co vidíme kolem sebe. Často vidíme agresivní vzory v televizi. Zvlášť účinným vzorem bývá, když je dítě trestáno doma rodiči, někdy i bez důvodně týráno a sleduje, jak rodiče uspokojuje prosazovat svou moc.
Z dítěte se agresivní člověk stává postupně tak, že si pamatuje ty způsoby svého jednání, které vedou k úspěchu. Z těchto úspěšných způsobů jednání si vytváří zásobárnu scénářů pro různé situace. Jestliže nastane situace, kterou už zná, vybírá si ze své zásobárny scénářů a rychle se rozhoduje, který použije. Své scénáře si dítě neustále procvičuje, když se jimi řídí v praktickém životě a využívá je ve fantazii a hře. Z používaných scénářů si dítě odvozuje zásady, kterými se řídí v nové situaci. Takto dospívá k postojům, názorům a hodnotám, které nakonec řídí jeho jednání.
Celý komplex vytváření scénářů, zásad, názorů, postojů a hodnot je ovlivňován tím, jak jednají lidé, kteří jsou dítěti vzorem, s nimiž se ztotožňuje. Především jsou to rodiče, často také postavy z televizní obrazovky (Říčan, 1995).

1.4 Agrese jako reakce na frustraci
Agrese bývá také považována za techniku, pomocí které se jedinci vyrovnávají s náročnými situacemi v životě. Náročnými životními situacemi jsou konflikty, stresy a frustrace."

Speciální pedagogika pro učitele.