1.

Úvod

2.

Metoda

2.1.

Cíl práce

2.2.	Výzkumný soubor – komparované myšlenkové okruhy

2.2.1.

Pojem pozitivní psychologie v této práci

2.2.2.

Pojem Castanedovo učení v této práci

2.3.	Výzkumný plán

2.4.	Metoda získávání dat

2.5.	Způsob zpracování dat

2.6.	Sekundární teoretická východiska

2.7.	Formální úprava a citační norma

2.8.	Změny v druhé verzi práce

3.	Pozitivní psychologie

3.1.	Historie pozitivní psychologie

3.2.	Předchůdci a východiska pozitivní psychologie

3.3.	Opodstatnění příchodu pozitivní psychologie

3.4.	Výzkumné zaměřen

3.5.	Klasifikační rámec

3.6.	Konceptualizace a výzkumy

3.6.1.

Emoční oblast

3.6.2.

Kognitivní oblast

3.6.3.

Oblast Já

3.6.4.

Interpersonální oblast

3.6.5.

Biologická oblast

3.6.6.

Oblast copingu

3.7.	Intervence a aplikace

4.	Castanedovo učení

4.1.	Terminologie Castanedova učení

4.2.	Bojovník a cesta bojovníka

4.2.1.

Bojovník přijme odpovědnost za své činy

4.2.2.

Bojovník postupuje strategicky

4.2.3.

Bojovník je nedostupný

4.2.4.

Bojovník přeruší mechanický chod svého života

4.2.5.

Bojovník vymaže svou osobní historii

4.2.6.

Bojovník a druzí lidé

4.2.6.1.

Obyčejný člověk – obsah pojmu a místo v naraci

4.2.6.2.

Druzí lidé jako elementy snažící se zatáhnout bojovníka do svých plánů

4.2.6.3.

Bojovníkův postoj vúči druhým lidem

4.3.	Rekapitulace

4.4.	Stopařství

4.4.1.

Stopování sebe sama

4.4.2.

Stopařství jako jednání ve světě běžných záležitostí

4.4.2.1.

ovládaná pošetilost

4.4.2.2.

Malý tyran

4.4.3.

Sedm principů stopařství

4.5.	Ztráta vlastní důležitosti

4.6.	Vnitřní rozhovor

4.7.	Smrt jako rádce

5.	Hodnocení Castanedova učení

5.1.	Prekoncepce hodnocení Castanedova učení

5.1.1.

Prizma pravdy

5.1.2.

náhled „dílo svého autora“

5.1.3.

Shrnutí

5.2.	Jádro hodnocení Castanedova učení

5.2.1.

Kontrola

5.2.2.

Rozšíření a změna vnímání/vědomí

5.2.3.

Změna

5.2.4.

Jedinec a osobní zkušenosti

5.2.5.

Pragmatická orientace, všudypřítomná strategie

5.2.6.

Poznámka ke konstrukci diskurzu

5.2.7.

Hodnocení ve světle euroamerických myšlenkových směrů

6.	Hodnocení pozitivní psychologie na pozadí Castanedova učení

6.1.	Analýza textu Love

6.1.1.

Identifikace diskurzivního produktu

6.1.2.

Přiblížení stati Love

6.1.3.

Hodnocení stati Love z perspektivy Castanedova učení

6.1.4.

Shrnutí a náčrt možností inovace textu

6.2.	Obecnější hodnocení pozitivní psychologie

6.2.1.

Východiska pozitivní psychologie

6.2.2.

Ad. pozitivní stránky

6.2.3.

Dědictví západní vědy, potažmo psychologie

7.	Shody, střety, rozdíly

7.1.	Shody, střety, rozdíly na úrovni obsahového zaměření

7.2.	Shody, střety a rozdíly na obsahové metaúrovni

7.3.

Dodatek

8.	Možnosti rozšíření hledisek pozitivní psychologie

8.1.	Určit specifického příjemce

8.2.	Sjednotit prizma pohledu

8.3.	Doplnit nekriticky přijímané náhledy

8.4.	Doplnit deficitní náhled

8.5.	Orientovat akce aplikačním úsilím

8.6.	Možnosti inspirace koncepcemi Castanedova učení

8.6.1.

Ego a boj proti němu

8.6.2.

Strategické jednání ve světě

8.6.3.

Rizika implementace koncepcí Castanedova učení

8.7.	Výhody pozitivní psychologie z perspektivy navrhovaných rozšíření hledisek

9.

Závěr

"3. 3 OPODSTATNĚNÍ PŘÍCHODU POZITIVNÍ PSYCHOLOGIE

Proč se na scéně humanistických věd objevila právě pozitivní psychologie? Kupříkladu Jaro Křivohlavý poukazuje na statistické porovnání nejčastějších příčin úmrtí v letech 1900 a 2000: „Zatímco v r. 1900 to byly v první řadě infekční nemoci, tuberkulóza, zápal plic a chřipka atp., co tvořilo gros příčin úmrtí, v r. 2000 na prvním místě to byly kardiovaskulární nemoci, maligní tumory (rakovina), úrazy, cerebrovaskulární příhody - mozkové mrtvice atp., co se dostalo na první místa.
V r. 2000 se charakteristika příčin smrti přesunula jinam. V pozadí kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny – dvou nejdůležitějších příčin smrti, stejně jako úrazů, nejsou v prvé řadě jen fyzické, ale i psychické faktory. Výzkum negativního vlivu stresu, psychosomatiky, ale i studií psychoneuroimunologie ukázal zřetelně, že to, nač je třeba se soustředit v současné době, je třeba hledat i v oblasti psychické.“
Proto se také v psychologii sklonku 20. století objevuje psychologie zdraví (postupně se objevuje v akademickém diskurzu, poté ve vědeckém výzkumu, následně se etabluje i institucionálně), jejíž východiska stála později u zrodu pozitivní psychologie. Ovšem pozitivní psychologie přišla s přerámováním výzkumného zájmu od negativ k tomu, co posiluje psychické zdraví a pohodu jedinců.

3. 4 VÝZKUMNÉ ZAMĚŘENÍ

Seligman za náplň oboru považuje studium pozitivních emocí, pozitivních vlastností (charakteru) a pozitivních institucí. Pozitivní instituce odkazují k strukturám přesahujícím jedince, které podporují pozitivní charakter – příkladem mohou být silné rodiny a místní komunity, demokracie, svoboda v bádání, vzdělání, sociální sítě aj. Pozitivní vlastnosti tvoří páteř klasifikačního manuálu pozitivní psychologie (viz dále). Pozitivní emoce Seligman třídí dle jejich orientace vůči času:
• orientované na minulost: spokojenost, uspokojení, naplnění, hrdost, vyrovnanost...
• orientované na přítomnost: radost, extáze, klid, chuť, elán, potěšení, hluboké zaujetí
aktuální činností…
• orientované na budoucnost: optimismus, naděje, víra, důvěra, sebedůvěra…
Jiří Mareš témata pozitivní psychologie dělí dle velikosti zkoumaného subjektu – rozlišuje úroveň jedince, malé sociální skupiny a velké populační skupiny: „Na úrovni jedince se pozitivní psychologie zabývá pozitivními individuálními vlastnostmi, jako je: schopnost mít rád, dál mít předpoklady k určité činnosti, odvážnost, interpersonální dovednosti, estetická citlivost, důslednost, ochota odpouštět, originálnost, spirituálnost, nevšední talent, moudrost.
Na úrovni sociální skupiny se pozitivní psychologie zabývá charakteristikami lidských společenství a institucí, které napomáhají jedinci stát se lepším občanem, jako jsou: odpovědnost, počestnost, altruismus, smysl pro rodinu, zdvořilost, umírněnost, tolerantnost, etičnost jednání. Na úrovni populační se pozitivní psychologie zabývá takovými charakteristikami, jako jsou: kvalita prožívaného života u velkých skupin osob, subjektivní pocit pohody a štěstí u celých komunit, celých národů.“
Snyder a Lopezová dělí témata obsahově – nacházejí výzkumy…
• emoční oblasti s náměty:
o subjektivní well-being, nezdolnost – koncept resilience, koncept fenoménu flow, pozitivní emoce, sociální konstrukce self-esteem, coping perspektivou pozitivních emocí, emoční inteligence, emoční kreativita;
• kognitivní oblasti s náměty:
o kreativita, vnímaná kontrola, well-being – uvědomění vs. pozitivní hodnocení, optimismus, optimistický styl vysvětlování, teorie naděje self-efficacy, láska k učení, moudrost;
• oblasti Já s náměty:"

Práce obsahuje tabulku.
Práce je přístupná také zde: http://is.muni.cz/th/78577/fss_m_a2/?lang=en a THESES.CZ - http://theses.cz/id/gpc1rb/; http://www.scribd.com/doc/25171776/Aktualizace-vychodisek-a-moznosti-pozitivni-psychologie.
Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.