1.

Úvodem

1.1.	Komunikace neslyšících a jejich jazyk

1.2.	Znakové jazyky (ZJ) a znakové systémy

2.	Lingvistika a lingvistika znakových jazyků

2.1.	Názory na dorozumívání neslyšících před vznikem lingvistiky ZJ

2.2.	Lingvistika ZJ

2.3.	Dobový kontext

2.4.	Dvě období rozvoje lingvistiky ZJ

3.	Lingvistika znakových jazyků ve světě: v prvním období

3.1.	Počátky: USA

3.2.	Počátky: Evropa

4.	Základní poznatky lingvistiky ZJ v prvním období jejího rozvoje

4.1.	Vymezení předmětu zájmu

4.2.	ZJ a pantomima

4.3.	Ikoničnost ZJ?

4.4.	Univerzální znakový jazyk?

4.5.	Znakové jazyky v komunikaci?

4.6.	Poznatky 1. Období

4.7.	Směřování jinam

5.	Lingvistika znakových jazyků ve světě: v druhém období

5.1.	Dobový kontext

5.2.

Tendence

5.3.	Jiný svět? Jiná komunikace?

5.4.	Jiný jazyk?

5.5.	Typologie ZJ

6.	Základní poznatky lingvistiky ZJ ve druhém období jejího rozvoje

6.1.	Struktura ZJ

6.2.	Sociolingvistika

6.3.	Psycholingvistika a neurolingvistika

6.4.	Kognitivní a kulturní lingvistika

6.5.

Původ ZJ

6.6.	Aplikace – vzdělávání neslyšících

7.	Lingvistika ZJ – Česká republika

7.1.	Dobový kontext

7.2.	Hluchota, lingvistika, vzdělávání neslyšících

7.3.

Počátky

7.4.	Psaná čeština a komunikace českých neslyšících

8.

Závěrem

9.

O autorce

"Lingvistika a lingvistika znakových jazyků
Názory na dorozumívání neslyšících před vznikem lingvistiky ZJ
- odkazy na komunikaci neslyšících lze najít už v dávné minulosti (např. ve starých židovských zákonech, u Platóna, sv. Augustina, …), ale lingvistika se komunikací neslyšících nezabývala až do 2. poloviny 20. století
- prostředky užívané v komunikaci neslyšících byly považovány za prostředky ikonické a dále nerozčlenitelné: nebyly tedy považovány za jazyk
- v 1. polovině 20. století převládal názor, že komunikace neslyšících se opírá o konvence MJ a že srovnatelné s gesty dělníků nebo mnichů
Lingvistika ZJ
- v roce 1960 byl tento názor zásadním způsobem prolomen a spolu s ním i tradiční pohledy na hluchotu: přestává být nahlížená pouze jako defekt způsobující deviace (odklony od normálu), ale jako na rozdíly kulturní
- neslyšící se definují jako jazyková a kulturní menšina s právem na vlastní jazyk, sílí respekt k tomuto jazyku i respekt k specifické kultuře
- do roku 1960 se také datuje vznik lingvistiky ZJ
Dobový kontext
- s dobovými představami o dorozumívání neslyšících se lingvistika ZJ musela vyrovnat (musela se vyrovnat s představou o vázanosti jazyka na zvuk, s představami o ikoničnosti ZJ a s představou o jeho vázanosti na ZJ a nedostatečnosti
- ještě v 70. letech se věnuje dokazování dostatečnosti ZJ jako jazyka a jeho nevázanost pouze na tady, teď a nyní
Dvě období rozvoje lingvistiky ZJ
- v první fázi svého vývoje (1960 – 1. polovina 80. let 20. století) lingvistika ZJ dokazovala srovnatelnost ZJ s jazyky mluvenými (soustředí se především na rysy shodné s MJ)
- v druhé fázi svého vývoje se začíná zaměřovat na vlastnosti od MJ odlišné a začínají se srovnávat jednotlivé ZJ (rozvíjí se studium kontrastivní)"