1.	Vymezení pojmu, typy alternativních škol

1.1	Základní inovační záměry

2.	Klasické reformní školy

2.1	Waldorfská škola

2.1.1

Zakladatel

2.1.2

Motto

2.1.3

Cíl školy

2.1.4

Organizace školy

2.1.5

Organizace vyučování

2.1.6

Hodnocení a klasifikace

2.1.7

Úloha učitele

2.1.8

Závěr

2.2	Montessoriovská škola

2.2.1

Zakladatel

2.2.2

Motto

2.2.3

Cíl školy

2.2.4

Organizace školy

2.2.5

Organizace vyučování

2.2.6

Hodnocení a klasifikace

2.2.7

Úloha učitele

2.2.8

Závěr

2.3	Daltonská škola

2.3.1

Zakladatel

2.3.2

Motto

2.3.3

Cíl školy

2.3.4

Organizace školy

2.3.5

Organizace vyučování

2.3.6

Hodnocení a klasifikace

2.3.7

Úloha učitele

2.3.8

Závěr

2.4	Winetská soustava

2.5	Jenská škola

2.5.1

Zakladatel

2.5.2

Motto

2.5.3

Cíl školy

2.5.4

Organizace školy

2.5.5

Organizace vyučování

2.5.6

Hodnocení a klasifikace

2.5.7

Úloha učitele

2.5.8

Závěr

3.	Reformní pokusy v Čechách

"2. 2. MONTESSORIOVSKÁ ŠKOLA

Zakladatel:
Marie Montessori (1870-1952) – lékařka, pedagožka a bojovnice za práva žen. Ve své odborné práci se zpočátku specializovala na dětské nervové nemoci. Po dvouleté práci na psychiatrické klinice otevřela v Římě roku 1907 svůj první „Dům dětství“. Byl určen pro chudé děti jako útulek, kde uplatnila své dosavadní zkušenosti získané v práci s postiženými dětmi.

Motto: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
„Svoboda bez organizace je neužitečná, organizace bez svobody je marná.“

Cíl školy:
Výchova má být účinnou pomocí, která má podporovat normální vývoj dítěte. M. Montessori zdůrazňovala svobodu rozhodování a volby, kterou je nutno prožít, nikoliv jen dostat slovní vysvětlení. Jen tehdy, když může dítě všechny důležité životní činnosti samo vykonávat, zdokonaluje se, je pánem sebe sama a pracuje na rozvoji svých schopností. M. M. byla zastánkyní krajního pedocentrismu a její pedagogický systém má silné individualistické rysy.

Organizace školy:
Do m. škol chodí děti od 4 do 12 let, což odpovídá mateřské a základní škole. Třídy nejsou děleny podle věkových skupin. V jedné třídě nejsou děti stejně staré a pokud to jde, jsou do třídy integrovány děti postižené. To má veliký psychologický dopad, protože všechny děti se naučí spolu vycházet a žít. M. M. se domnívá, že optimální počet dětí ve třídě je 30 až 40 žáků. Klesá-li počet dětí pod 25, snižuje se prý i úroveň dětí.
Organizace vyučování:
Učební plány nejsou, výuka probíhá individuální. Vyučovací blok trvá 90 minut, po celou dobu se děti volně pohybují po třídě. Vybírají si nové pomůcky a pracují s nimi. Každý pracuje svým tempem. Hlavní předností je, že děti se učí samostatně a soustředěně učit. O přestávkách, které děti tráví na chodbách jsou žebřiny, žíněnky a jiné tělocvičné nářadí. Neexistují žádné dozory.

Úloha učitele:
Učitel má velmi těžkou úlohu a ne každý by byl schopen ji vykonávat. Je pro děti pomocníkem a oporou. Prochází mezi dětmi, sleduje jejich práci a v případě potřeby radí, pomáhá a motivuje k jiné činnosti. Ukazuje dítěti jako svému příteli, ja co provádět. Dítě se učí napodobováním. Učitel musí dítě vést, aniž by ho omezoval. Je spojovacím článkem mezi dítětem a předměty v jeho okolí. Učitel „vede k spontánní práci“. Má dítě vést, aniž by pocítilo jeho přítomnost. Jeho práce mý být vedena heslem „čekat a pozorovat“.

Hodnocení:
Klasifikace podle M. M. ztrácí motivační charakter. Děti zde nejsou známkovány, používá se specifická podoba slovního hodnocení, nelze propadnout na konci roku. Každé dítě postupuje svým tempem a někam, podle svých schopností za léta školní docházky dojde. Dítě nemůže neprospívat nebo nestačit. Každé dítě stačí a prospívá, jak umí – neposuzujeme ho vzhledem k systému, ale vzhledem k vlastnímu rozvoji a systém je dítěti přizpůsoben.

Závěr:
Metody M. M. měly velký vliv na rozvoj předškolní výchovy dětí a prvního stupně základní školy. Uplatnily se především pro svůj ohled na potřeby jedince a tolerantnost k druhým lidem. I v našich školách se například začínají objevovat koberce, na kterých se děti učí, skříňky s bohatým didaktickým materiálem, ke kterému mají děti volný přístup apod.
Úskalí: vzhledem k věku dětí je velmi složité nechat „vše“ na dětech. Výběr pomůcek je dětmi náhodný, protože děti v mladším školním věku nemohou mít ještě vyhraněné zájmy.

Přesto však není pochyb, že M. M. přes všechny nedostatky svého systému přispěla významným způsobem k obohacení názoru a rozšíření pohledu na výchovu a vedení dětí."