"1.4 Apelativní a propriální sféra jazyka
Úplný protiklad tedy mezi apelativní a propriální sférou neexistuje. Šrámek hovoří o tzv. přechodovém pásu, který je prostorem, kde propria získávají svůj status nascendi: prvek z apelativní (A) do onymické (O) přejde v plnosti až tehdy, změní-li svou původní pojmenovací funkci. Apelativum u kola se stane urbanonymem U Kola, začne-li označovat jen určité místo původně pojmenované slovem u kola.

Vztah apelativní a onymické složky jazyka je obousměrný: A ↔ O

Vztah mezi apelativní a propriální sférou jazyka lze znázornit takto:

A. proprializace (onymizace) – A → O, vznik nové lexikální jednotky mající všechny znaky a vlastnosti vlastního jména. Pro urbanonymii je proces proprializace typický. Původní apelativa nabývají vlastností, která mají vlastní jména.

B. apelativizace (deonymizace) – O → A, proces, kdy se z vlastního jména stává obecné jméno a zpravidla rozšiřuje svůj význam. Původní proprium nabývá vlastností, které jsou charakteristické pro apelativa, např. podle biblického města Sodoma označujeme všeobecnou morální zkázu obecným jménem sodoma.

C. transonymizace – fundující vztah existuje mezi proprii navzájem. Jde o Přenos vlastního jména nějakého onymického objektu na jiný objekt, např. původně oronymum Holý vrch se stane urbanonymem Pod Holým vrchem.

1.5 Geneze vlastních jmen
Onyma v daném jazyce vznikají:

A. onymizací apelativ – v urbanonymii České Lípy velmi rozšířená. Jde o názvy ulic vzniklé ze jmen obecných, např. dle porostu les → název ulice Lesní, ,,tam, kde stojí kaplička“ → U Kapličky, ,,tam, kde je nemocnice“ → U Nemocnice ad.;

B. plněním propriální funkce jiným druhem vlastních jmen (transonymizací) – např. osobní jméno → místní jméno: Pavel, Adam;

C. tvořením vlastních jmen různými morfematickými strukturami daného jazyka − např. z existujících apelativních kořenů: -ov(á) − ulice Březová, Jilmová, -sk(á) – Barvířská, Hrnčířská, -ck(á) – Lukostřelecká atd.;
− z existujících jiných proprií, nejčastěji osobních jmen: Božena Němcová → ulice Boženy Němcové, Jan Neruda → ulice Nerudova, či původně toponymum se stane jménem ulice Liberec → ulice Liberecká atd.;

D. přijetím cizích proprií a jejich začlenění do všech systémů podle dílčích rovin jazyka (něm. Teekanne – obchodní název druhu čaje → čes. Čajová konvička)"

Práce obsahuje tabulky, grafy a mapy. Čistý text je v rozsahu 91 stran.