1.

Anamnéza

1.1.	Anamnéza z hlediska rodiny

1.2.	Anamnéza z hlediska školní docházky

1.3.	Anamnéza z hlediska zájmů a trávení volného času

1.4.	Anamnéza z hlediska zdravotního stavu

1.5.	Anamnéza z hlediska vztahů s vrstevníky

2.

Diagnóza

3.

Prognóza

" Matka upřednostňuje velmi přísnou a striktní výchovu. Se svými dětmi tráví minimum času, nehraje si s nimi, nečte jim pohádky. Musí dodržovat stanovená pravidla, v případě že tak neučiní, následují zákazy oblíbených činností. Stejně k ní přistupuje i matčin nový manžel. Nutno podotknout, že A. s ním vychází velmi dobře a má ho ráda, možná více než svoji matku.
Úplným opakem je rodina biologického otce, kterou A. se sestrou navštěvuje přibližně jedenkrát do měsíce. V tomto prostředí je spíše rozmazlována a navíc zde neplatí většina zákazů a pravidel, které musí dodržovat doma. Otec se snaží pro děti vymýšlet co nejrozmanitější a nejatraktivnější aktivity, aby co nejlépe využily čas, který je jim vyhrazený. A. vždy o těchto víkendech mluví velmi nadšeně a těší se na další. Po návratu domů má problémy zadaptovat se a vrátit se k pravidlům matky. Také mívá sklon k trucování. Její starší sestra tyto problémy nikdy neměla.
A. má dva sourozence – vlastní sestru (o 4 roky starší) a dvouletého bratra, který se narodil biologické matce a jejímu novému manželovi. Sestra je ve škole úspěšná, má mnoho kamarádek, je komunikativní, všestranně zaměřená, šikovná. Jejich vzájemný vztah je poměrně komplikovaný. Sestra má za úkol od rodičů starat se o A. (vyzvedávat ji ze školy, pomáhat s domácími úkoly, celkově na ni dohlížet). Tato role ji evidentně nevyhovuje. Často A. něco zakazuje (mnohokrát jsou to však zákazy nesmyslné), a zvyšuje na ni hlas. Konflikty řeší hádkou, přičemž starší sestra na A. křičí, A. reaguje pláčem. Někdy dochází i k tomu, že se obě dívky poperou. Rodiče tento problém nijak neřeší.
Ke svému malému bratrovi zaujala A. „ošetřovatelský postoj“. Je na něj velmi pyšná, ráda se s ním chlubí, často o něm mluví. Ráda si s ním hraje a pozoruje ho.
Na výchově se podílí také prarodiče, především babička z matčiny strany. Právě ona většinou hlídá děti poté co přijdou ze školy. Starší sestra je na babičku bezdůvodně drzá a hrubá, S. její chování často napodobuje.

Anamnéza z hlediska školní docházky
A. nenavštěvovala jesle ani mateřskou školku, hlídala ji babička. Do významnějšího, a především pravidelného styku s vrstevníky se tedy dostala až s nástupem do první třídy, kam nastoupila v sedmi letech (tedy o rok déle). Už od počátku byly patrné problémy s vyjadřováním, s udržením pozornosti celkově se zvládáním učiva, což se projevovalo horšími známkami. Takřka ve všech činnostech zůstávala pozadu za svými spolužáky. Rozdílná vyspělost byla patrná například i na obrázcích ve výtvarné výchově.
Dalším problémem bylo zapomínání pomůcek a vyrušování o hodině – výsledkem byla celá řada poznámek. Špatnými známkami i poznámkami se A. spíše chlubí, než aby je považovala za něco negativního.
Rodiče se s A. domácí přípravě nevěnují, pomáhá jí jen její sestra.
Třídní učitelka i výchovná poradkyně navrhovaly na konci první třídy rodičům přeřazení A. do zvláštní třídy, ale rodiče tuto nabídku odmítly. Druhou třídu tedy A. nastoupila do stejné třídy. Problémy pokračovaly i nadále, a rozdíl mezi A. a ostatními spolužáky se nadále prohlubovaly. Třídní učitelka se na základě studijních výsledků rozhodla nechat A. propadnout a opakovat ročník.
V současné době A. navštěvuje třetí speciální třídu. O škole vypráví nadšeně, snaží se a školní výsledky se zlepšily."

Práce byla použita pro předmět Pedagogická psychologie na Univerzitě Hradce Králové.