1.	Státy a zákony

2.

Sparta

3.

Athény

4.	Raná řecká kultura (literatura, výtvarné umění, architektura)

5.

Filosofie

6.	Řecko-perské války

7.	Zlatý věk Athén a zbraně Sparty

" řec. sochařství reprezentují především osobnosti jako Feidás, Myrón a Polykteitos
 počátky sochařství představují hl. kykladské idoly a nepříliš hojné nálezy figurín a skulptur z krétsko-mykénské doby
 podle mýtů byl prvním umělcem vytvářejícím sochy athénský Daidalos
 za nejstarší řec. sochy jsou považovány dřevěné nebo kamenné hranoly otesané do tvaru lidských postav = xoana (sloužily ke kultovním účelům)
 mezi známá díla patří např. Diskobolos (od Myróna), Doriforos (od Polykleita), Bohyně z Auxerre, Apollón z Thasu, Kleobius, Moschoforus, Héra ze Samu, atd.
 v první polovině 6. st. př. Kr. vytvořili první velké sochy mladých mužů a žen – kúros a koré
 kúros = „mladík milý bohům“, „statný a zdatný mladý muž“ připravený k závodu nebo zápasu na hrách k poctě bohů
 kúros je vždy zobrazen v atletické nahotě, stojí v pozoru s připaženýma rukama a lehce vysunutou nohou, svaly má napjaty a vlasy pečlivě upraveny – spíš než jednotlivce představuje typ
 koré = „dívka“ – všechny je oživuje (stejně jako jejich druhy) „archaický úsměv“
 koré byla zobrazována v rouchu s krásnými záhyby, s květinou nebo obětní nádobou v ruce se zdá být připravená k tanci na počest některé z bohyň
 mnohé z archaických soch se napohled podobají egyptským nebo babylónským – důsledným podřízením „zákonu frontality“, značnými rozměry a strnulým postojem
 ale jen napohled: řecké sochy stojí od počátku volně a bezpodpěry
x egyptské vystupují z bloku a jsou podepřeny pilířem z téhož bloku
řec. sochař zobrazuje v naprosté většině nahé muže
x egyptský jen zcela výjimečně
řec. socha je oslavou krásy lidského těla
x babylónská honosnosti šatů
tváře kúroů a kor zlidšťuje úsměv
x eg. a bab. sochy hledí bez hnutí v mysli
řecké sochařství se od generace ke generaci vyvíjelo
x egyptské a babylónské setrvalo takřka v neměnném schématu
 nejstarší příklad skulptur z výzdoby chrámů (představujících skutečnou „modelovanou kresbu“) plnou dramatického děje a vždy dokonale sladěnou s architekturou známe z Artemidina chrámu na Kerkýře
 nejlépe zachovanou památkou archaické skulptury je výzdoba pokladnice ostrova Sifnu v Delfech (525 př. Kr.) a posledním vekým památníkem je výzdoba Afaina chrámu na Aigíně (kolem 480 př. Kr.)
 sochařká díla z archaické doby, která známe, jsou zřejmě jen zlomek tehdejší tvorby
 literární památky a nálezy potvrzují existenci mnoha sochařských dílen po celém Řecku
 nejvýznamnější sochaři byli Polymédes, Aristokles, Rhoikos a Theodóros ze Samu, Búpalos a Athénios z Chiu, Kanarchos ze Sikyónu, Anténoros a Endoios z Peisistratových Athén
 všichni se těšili vážnosti a úctě – ovšem jen jako řemeslníci (byli občany jako všichni ostatní a neměli ani žádné privilegované postavení)
*Řekové nespatřovali v umělecké tvorbě nic výjimečného
 dávno před chrámy stavěli Řekové hrady a paláce, pak současně s chrámy divadla, ódeia pro hudební vystoupení, gymnasia a palaistry, budovy městských rad, atd.
 chrámy byly především náboženské stavby
 chrám nebyl určen věřícím, ale byl „příbytkem boha“, jehož přítomnost symbolizovala chrámová socha
 věřící (což je pro antiku dost nevhodný pojem) se shromažďovali před chrámem nebo kolem chrámu
 před chrámem stál oltář, na němž se přiváděly oběti (krvavé – zabitím obětních zvířat, nekrvavé – zpálením zemědělských plodin), k bohům se modlili vstoje
 chrám byl vždy stavbou (Řekové ho nazývali naos – obdobně jako příbytek nebo loď)
 od chrámu je třeba odlišovat svatyni (hieron) – byla původně ohrazeným prostranstvím pod širým nebem"

Práce je psána jako souvislý tok poznámek. Orientovat se v ní lze jen se zvýšenou námahou. Doporučuji provést rozsáhlé grafické úpravy.

Práce nicméně obsahuje všechny potřebné pojmy a část, která se věnuje umění a kultuře je kvalitní.