1.	Údobí osvícenství

1.1	Encyklopedisté

1.1.1

Charles Montesquie

1.1.2

Jean Jacques Rousseau

1.2	Skotské osvícenství

1.2.1

Adam Smith

1.2.2

John Millar

2.	Údobí romantismu

2.1	Johann Gottfried von Herder

2.2	Zájem o jazyk (Hamann, Humboldt)

2.3	Škola klasického evolucionismu

2.3.1

Zdroje klasického evolucionismu

2.3.2

Britská etnografie

2.3.3

Zásady klasického evolucionismu

2.3.4

Doba vzniku klasického evolucionismu

Romantismus povstal jako reakce na racionalitu osvícenství. Ovládl filosofii, vědu, politiku i umění. Proklamoval individualitu, emoce, iracionalitu (pudy). Proti ideálu antiky postavil hodnoty středověku. Hlásal, že pro pochopení lidské společnosti nevystačíme s rozumem, ale musíme jít pod rozumovou vrstvu, hlouběji do lidské psychiky až se dostaneme do její iracionální součásti, která ovlivňuje naše podvědomé chování.
Tento myšlenkový proud lze vymezit léty 1800 – 1830. Jako nové intelektuální hnutí se zrodil v Německu odkud se rozšířil do Francie, Anglie, Itálie a dalších zemí. Nositeli myšlenek romantismu byly především početné skupiny básníků, umělců a filosofů. Romantismus představoval, jak výše uvedeno, odmítavou reakci vůči hodnotám osvícenství. Proti osvícenskému důrazu na rozum a společnost byl vytvořen kult iracionálna a svobodného jedince.
Mystika, zatlačená racionalismem osvícenců, se opět dostává do popředí. Ze záměru romantiků nalézt za vnějšími projevy lidského rozumu hlubší rovinu emocionálního života pramení zájem představitelů romantismu o všechny projevy nevědomí jako jsou sny, genialita, šílenství nebo parapsychologické jevy.
Německý filosof a protestantský kazatel Johann Gottfried von Herder hlásal, že základními atributy člověka jsou: jazyk, myšlení a tradice. Ve spise „Ideje filosofie lidských dějin“ z roku 1791 líčí Herder obraz obecného zákonitého a rozumem uchopitelného vývoje světa. Neživá i živá příroda, rostliny, zvířata a lidé představují různé stupně evoluce přírody. Součástí a prodlužením evoluce jsou i dějiny lidstva. Myšlenkovými postupy odhalil podstatu nevědomí. Kolektivní nevědomí je pro daný národ charakteristické. Projevem národního nevědomí je jednak folklór dále mýty a pověsti čili souhrnně folkloristika.
Lidskou osobnost, rozum a lidské chování lze vysvětlit pouze analysou hlubší vrstvy lidské mysli, která je ztotožněna s nevědomím. Středem vědomí je ego. To, co ego vnímá, je vědomé, to co nevnímá je nevědomé. Celistvá osobnost člověka vzniká integrací vědomé i nevědomé složky lidské psychiky. Je prosazován pojem psychické energie, která nemá pouze sexuální charakter. Zdrojem psychické energie jsou instinkty."