1.

Úvod

2	Aplikace psychologických metod ve speciální pedagogice

2.1.	Problémy žáků s chováním a šikanování ve třídě

2.2.	Profesní orientace žáků stojících před první směrovou volbou povolání

2.3.	Školní psycholog a jeho spolupráce s učiteli při preventivní, diagnostické a nápravné činnosti ve škole

2.3.1.

Konkretizace a specifikace psychologické činnosti školního psychologa

2.3.2.

Spolupráce učitelů a školního psychologa s rodiči žáků

3.

Závěr

"Problémy žáků s chováním a šikanování ve třídě

V našich školách se v poslední době vyskytují často problémy a situace, které vyžadují ke zdárnému řešení pomoc nejen pedagoga, ale také jiných odborníků. Jedině ve spolupráci odborníků lze problémy vyřešit, rozpoznávat je, odstraňovat nebo případně jejich dopady zmírňovat. Tým odborníků se vetšinou skládá z učitelů, výchovných poradců, protidrogových koordinátorů, školních psychologů, speciálních a školních pedagogů, poradenských psychologů a sociálních pracovníků. Mluvíme-li o problémech, se kterými se můžeme ve škole zeptat a jenž jsou často předmětem řešení pro tento tým odborníků, jedná se zejména o delikvenci a kriminalitu žáků, týrání žáků rodiči, závislosti na drogách, záškoláctví, šikanování žáků, zneužívání dětí, ale i prostituce, těhotenství mladistvých nebo sebevražedné chování žáků. Zejména v těchto problémech je spolupráce odborníků nezbytná. Pedagogové mohou během vyúky určitým způsobem pozorovat různé příznaky problému a chování, které je velmi odlišné a může překračovat normy. Posléze, pokud učitel dojde k určitému podezření zneužívání nebo jiné situace, měl by problém konzultovat s odborníkem – psychologem. Psycholog má k dispozici různé testy, může se tedy opřít o údaje, které mu testy poskytnou. Výsledky vyhodnotí a potom může situaci podrobněji analyzovat a hledat vhodná řešení. Nejlepší řešení samozřejmě je možno nalézt, pokud jsou do dané situace zapojeni všichni jedinci, kterých s problém týká – pedagog, žák i jeho rodiče, včetně psychologa případně jiných lidí. Dojde-li k této situaci, kdy jsou všichni do problému zataženi, je pro psychologa a nejen pro něj jednodušší analytovat situaci například i v rámci rodinných podmínek, identifikovat alespoň částečně rysy rodičů žáka a jejich požadavky na dítě, ale také celkovou rodinnou situaci. Pro ilustraci bychom uvedli problematickou situaci žáka s problémy s chováním. Na takovém modelovém příkladě bychom mohli poukázat na konkrétní aplikaci psychologických metod a následnou analýzu a hledání řešení.
Martin K.se stal žákem alternativní školy až ve druhém čtvrtletí. Od začátku se choval odlišně a problematicky – na spolužáky i učitele reagoval arogantně, povýšenecky, drze a zkrátka provokoval svým chováním. Sám začal být překvapený, když učitelé ani žáci s ním dále nekomunikovali, nenechali se vyprovokovat, ale brali jeho narážky flegmaticky. Za pomoci psychologických rozhovorů a různých šetření se zjistilo, že chlapec má snížené sebevědomí, trpí komplexy méněcennosti, a proto se tímto způsobem chování snažil vzbudit pozornost třídy. Jako psychologové jsme se tedy snažili rozvinout u něho to, co není dostatečně rozvinuto – sociální dovednost, která mu umožní navázat a udržet dobré vztahy s vrstevníky. Snažili jsme se s ním rozebrat jeho chování a to zejména způsobem rozhovoru. Součástí toho také bylo zhodnocení a konstatování toho, co se nám na jeho chování líbí a co nikoli. Jako postup řešení jsme stanovili to, abychom v Martinovi posilovali to pozitivní, snažili jsme se poukazovat na jeho dobré stránky a to nejen v našem vzájemném rozhovoru. Při spolupráci s pedagogy jsme se snažili tento postup promítnout i do učení ve třídním kolektivu, kde by měl být Martin před ostatními veřejně posilován a chválen, aby dokázal nalézt sebevědomí, které mu pomůže vytvářet dobré a kvalitní sociální vztahy. Závěrem lze říci, že výsledek se projevil alespoň částečně již po dvou měsících. Martinovo chování se stalo méně agresivním a viditelně se zlepšilo. Stal se komunikativnějším a společenštějším a spolužáci ho také přijali postupně mezi sebe.(E. Gajdošová, G. Herenyiová, 2006)"