1.	Kondiční motorické schopnosti

1.1	Výklad pojmu

1.2	Silové schopnosti

1.3	Rychlostní schopnosti

1.4	Vytrvalostní schopnosti

2.	Hybridní motorické schopnosti

2.1	Výklad pojmu

2.2	Druhy rychlostí

2.3	Rychlostní zatížení

3.	Koordinační motorické schopnosti

3.1	Výklad pojmu

3.2	Dílčí faktory (struktura) koordinačních schopností (KS)

3.3	Pohyblivostní schopnosti

3.4	Metodika rozvoje koordinačních schopností

3.5

Testování

4.	Motorické schopnosti a dovednosti

4.1	Motorické učení

4.2	Motorická (pohybová) dovednost

4.3	Pohybové (motorické schopnosti)

5.	Sociální aspekty edukace bezpečnostních složek

5.1	Sociální komunikace

5.2

Konflikt

5.3

Frustrace

5.4	Řešení konfliktů

6.	Podmínky přijetí do služebního poměru u bezpečnostních složek. Testy tělesné zdatnosti.

6.1	Podmínky přijetí do služebního poměru

6.2	Testy fyzické zdatnosti

6.3	Na doplnění

7.	Systematika sebeobrany. Místo sebeobrany v taxonomii úpolů. Osobní sebeobrana – cíle a význam. Sebeobrana žen – cíle a specifika. Profesní sebeobrana – místo a význam ve výcviku bezpečnostních složek, právní normy.

7.1	Charakteristika úpolů, zařazení sebeobrany z hlediska úpolů

7.2	Základní termíny v oblasti sebeobrany

7.3	Rozdíly mezi osobní sebeobrannou a profesní sebeobrannou

7.4	Odvětví osobní sebeobrany

7.5	Druhy výcviku osobní sebeobrany

7.6	Profesní sebeobrana

8.	Modelové situace v sebeobraně. Pojem modelové situace, jejich význam a místo ve výcviku bezpečnostních složek.

8.1	Modelové situace v sebeobraně

8.2	Modelové situace z pohledu vyučovacích metod

8.3	Tvorba modelové situace

8.4	Teoretické modelové situace

8.5	Praktická modelová situace

9.	Právní aspekty bezpečnostních složek.

9.1	Trestní právo hmotné

9.2	Základní zásady trestního práva hmotného

9.3	Vývojová stadia trestního činu

9.4	Zánik trestní odpovědnosti

9.5	Okolnosti vylučující protiprávnost činu

9.6	Skutková podstata trestného činu

9.7	Trestní sankce

9.8	Polehčující a přitěžující okolnosti

9.9	Zvláštní ustanovení o některých pachatelích

9.10	Základní zásady trestního řízení

9.11	Nepřípustnost trestního stíhání

9.12	Výkon soudnictví ve věcech mládeže

9.13	Správní právo

9.14	Vykonavatelé státní správy

9.15	Vykonavatelé ostatní veřejné správy

9.16	Správní řízení – pojem, podstata, zásady, rozhodnutí

9.17	Správní právo

9.18	Správní akty

10.	Taktika sebeobrany. Podmínky sebeobrany. Taktika individuální obrany. Obrana v znevýhodněných situacích.

10.1	Podmínky sebeobrany

10.2

Faktory

10.3	Schéma průběhu bojové akce obsahuje tři základní složky

10.4	Taktické zásady

11.	Technické prostředky v sebeobraně. Obranné a útočné prostředky - . Pojem zbraň. Podmínky použití technických prostředků.

11.1	Technické prostředky

11.2

Členění

12.	Ochrana osob. Východiska a cíle ochrany osob. Teoretické koncepce bodyguardingu. Plánování, realizace a evaluace akce. Vztah ochránce a chráněné osoby.

12.1	Organizace ochranné skupiny

12.2	Ochranně bezpečnostní formace, taktika a zvláštní situace

12.3	Povinnosti ochránců

12.4	Skladba ochránců

12.5	Reakce ochránců na napadení chráněné osoby

12.6	Kontrolní seznam předběžného zajištění bezpečnosti

12.7	Vztah ochránce a chráněné osoby

13.	Donucovací prostředky. Aplikovaná profesní sebeobrana.

13.1	Použití donucovacích prostředků a zbraně

13.2	Kritéria pro výběr donucovacího prostředku

13.3	Případy závažných služebních zákroků

14.	Integrovaný záchranný systém. Složky integrovaného záchranného systému. První pomoc pro bezpečnostní složky.

14.1	Integrovaný záchranný systém (IZS)

14.2	Aktivace traumatologického plánu

14.3	Organizace zásahu na místě MU

15.	Vědní obor kinantropologie Definovat, vysvětlit a uvést příklady na pojmy: předmět výzkumu, metodologie, vědecký jazyk (pojmy, kategorie), systém poznatků (teorie, pravidla, zákonitosti).

15.1	Kinantropologie jako věda o pohybu člověka

15.2

Dělení

15.3	Věda a vědecké poznání

15.4	Výběr výzkumného tématu

15.5	Studium literatury

15.6	Cílové kategorie výzkumu (cíl, hypotézy, úkoly)

16.	Vědní obor kinantropologie Výzkumné metody. Cílové kategorie výzkumné práce. Struktura teoretické a empirické výzkumné práce.

16.1	Empirické metody výzkumu

16.2	Struktury výzkumné práce

17.	Psychologické aspekty sebeobrany. Význam a místo psychologické přípravy v sebeobraně. Výklad pojmů agresivita, dominance, submisivita. Intersexuální psychické rozdíly.

17.1	Tři časová pásma sebeobrany

17.2	Agresivita, dominance, submisivita

17.3	Intersexuální psychické rozdíly

"3.2 Rozdělení sebeobrany z hlediska její využití
Sebeobrana z hlediska svého využití má mnoho větví. Lidové rčení ne nadarmo říká: ,, sebeobranu i když budete cvičit celý život, stejně se ji celou nenaučíte“. Vzhledem k širokému a snad i nejrozsáhlejšímu systému je třeba sebeobranu rozdělit dle vlastního využití do několika větví, které k vzhledem k moderní době upravuje ucelený systém (Konečný, 2000) takto:
1. Sebeobrana obecná – pro veřejnost: jedná se o druh sebeobrany, která padá do koncepce jak komerční tak zájmové činnosti v rámci rozvíjení znalosti sebeobrany pro širokou veřejnost. Tato sebeobrana učí základní metody a taktiky jak se ubránit ve fyzickém konfliktu čili napadení. Tato sebeobrana je specifická svojí šíří systémů a metod, které do sebe zahrnují nejen páky, hody, škrcení ale také údery a kopy a sebeobranu proti zbraním.
2. Sebeobrana profesní – (sebeobrana pro policii a bezpečnostní služby) jedná se o souhrn metod a postupů jak zvládnout sebeobranu při konfliktních situacích při zaměstnání a to takovým způsobem, aby bylo zabráněno vykonávání trestného činu nebo samotnému napadení člena policie či strážného civilní bezpečnosti služby. Součástí této sebeobrany je zvládnout i základní střeleckou průpravu se střelnou zbraní, poutání či zacházení s tonfou či obuškem jako specifickými zbraněmi, které bývají součástí profesní sebeobrany. Profesní sebeobrana obsahuje v první řadě údery a kopy, jako formy navolnění útočníka, ale i páčení, a fixace sloužící k zadržení podezřelého z trestného činu. Tato sebeobrana má specifiku v tom, že ze strany obránce musí být značná humánnost, neboť právní systém a profese, ve které se tato sebeobrana učí vede k tomu, že je třeba počítat s dalším právním postihem jak ze strany obránce tak útočníka. Není jednoduché v tomto sebeobranném systému se ubránit, když se obránce má bránit podle toho, jak mu zákon dovoluje, neboť útočník útočí za účelem sebezáchovy a to tedy bez jakéhokoliv uvědomění si právního postihu.
Zde hraje taktika a znalost principů sebeobrany větší roli, než samostatné zvládnutí tohoto systému. Bez znalosti taktiky je mnohem větší riziko, že obránce vyjde z konfrontace s újmou na zdraví či životě.
3. Sebeobrana branně bezpečnostní – (sebeobrana pro armádu, policii), tato sebeobrana se řadí mezi nejrozšířenější systém. Využívá ji vedle armády a policie také široké spektrum veřejnosti. Tato sebeobrana obsahuje vedle pák a škrcení, hodů a porazů, také údery kopy, fixace, techniky jak proti aktivním tak pasivním osobám proti kterým se zakračuje. Součástí této sebeobrany je taktika, střelecká příprava, ale i sebeobrana verbální (využívání psychologických zásad v jednání s konfliktní osobou – asertivní chování). Armáda zde vytvořila vlastní poddruh sebeobrany nazývané Military combat systém, který se zabývá pouze bojem vojáka proti vojákovi. Nebo též musado. Tyto sebeobranné systémy jsou pro veřejnost uzavřeny. Systém je upraven tak, aby střet byl co nejkratší a převážně končil smrtí soupeře či poutací technikou za pomoci svazování.
4. Sebeobrana systémová – (osobní-životní) jedná se o sebeobranu zahrnující vedle systému jak se ubránit také etiku, etiketu, ale i druh přístupu k životu toho jedince, který se tento druh sebeobrany učí. Jedná se o životní cestu člověka, který vedle cvičení fyzického cvičí i duchovní věci a to meditace, dýchací cvičení. Tato sebeobrana se stává bojovým uměním a může být nedílnou součástí života mnohých cvičenců tohoto systému.
Na základě dosavadních zkušeností a výzkumu v oblasti sebeobranných situací a konfrontací, lze k výše uvedenému přiřadit tyto speciální formy sebeobrany:
1. Sebeobrana žen a dívek - jde o druh sebeobrany, která učí ženy bránit se proti silnějším a surovějším agresorům. Vzhledem k tomu, že žena z hlediska morfologicko-somatického je jiná než muž, a též po stránce psychické jsou značné rozdíly, byla vytvořena sebeobrana, která se zabývá specifickými metodickými a taktickými vzorci jak postupovat v krizových situacích a upravuje nejčastější útoky na ženy a vytvoření takových obranných technik, kdy není zapotřebí žádné fyzické síly a složitosti (Lebeda, 1979). Jedná se o sebeobranu přímočarou, jednoduchou, větším množství převládají údery a kopy, učí ženy využívat věci denní potřeby jako sebeobranné zbraně (Levský, 1969).
2. Sebeobrana dětí a mládeže – specifický nový systém, který je v rozvoji. Zvýšené násilí na dětech a šikanování, týrání, sousedské neshody, drogy, sexuální obtěžování. To jsou mnohá nebezpečí, se kterými se děti dnes a denně setkávají. Tento druh sebeobrany se zabývá a učí děti základním znalostem jak odolat fyzickému napadení, ale učí děti i taktiku jak postupovat v těchto nebezpečích. Důležitou roli zde hraje i poučení dětí o těchto nebezpečích, o možnostech obrátit se na své rodiče, popřípadě na linky bezpečí, konzultace se specializovanými pedagogy či s psychology."

Jednotlivé otázky se výrazně liší svou délku, většina má kolem 7 stran, nejkratší 2 strany a nejdelší 55 stran. Obsahuje tabulky a schémata. Délka čistého textu je cca 174 stran.
Práce je kompilačního charakteru, čerpá např. z is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js09/.../6.1.1.3._rychlost.pdf, is.muni.cz/.../Kvas_Michal_-_Bakalarska_prace-konecna_vezre_k_vytisknuti.txt, http://www.propravo.cz/trestni-zakonik/, www.cudk.cz/Temata/Teorie%20sebeobrany.doc nebo http://is.muni.cz/el/1451/jaro2009/nk000/Ucebni_material_bp000.txt?fakulta=1451;obdobi=4304;kod=nk000.