1.	Pojem a charakteristika mezinárodního práva

1.1.

Pojem

1.2.	Předmět (funkce)

1.3.	Prameny základní i pomocné

1.3.1.

Mezinárodní smlouvy

1.3.2.

Mezinárodní obyčej

1.4.

Subjekty

1.4.1.

Mezinárodně právní subjektivita

1.5.	Srovnání s právem vnitrostátním

1.5.1.

Zvláštnosti mezinárodního práva

1.6.	Příloha k otázce

1.6.1.

Druhy mezinárodních smluv, obyčej, zásady

1.6.2.

Pravomoci mezinárodní organizace

2.	Komparace právní kultury kontinentálně-evropské a angloamerické

2.1.	Kontinentálně-evropský právní systém

2.2.	Angloamerický právní systém

2.3.	Příloha k otázce

2.3.1.

Subsystémy kontinentálně-evropského právního systému

3.	Státy jako subjekty mezinárodního práva

3.1.	Problémy existence a neexistence státnosti v mezinárodní realitě

3.1.1.

Stát

4.	Jednotlivec a jeho postavení v mezinárodním právu

4.1.	Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva

4.2.	Příklady mezinárodněprávní subjektivity jednotlivců

4.3.	Výbor pro lidská práva

4.4.	Mezinárodní trestní soud (tribunál)

5.	Proces globalizace a vývoj práva

5.1.	Globalizace

5.2.	Důsledky integračních tendencí

5.3.	Důsledky internacionalizace

5.4.	Důsledky imigrace

5.5.	Příloha k otázce

5.5.1.

Globalizace a české právo

5.5.2.

Listina základních práv a svobod

6.	Mezinárodní právo soukromé jako odvětví vnitrostátního práva

6.1.	Soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem

6.2.	Prameny českého mezinárodního práva soukromého

7.	Geografie a charakteristika světových právních kultur

7.1.	Kontinentálně-evropská právní kultura

7.2.	Angloamerická právní kultura

7.3.	Islámská právní kultura

7.4.	Čínsko-japonská právní kultura

7.5.	Hinduistická právní kultura

7.6.	Africká tradiční právní kultura

7.7.	Příloha k otázce

7.7.1.

Manželství dle islámského práva

8.	Zásady používání zahraničního právního řádu

8.1.	Kolizní normy

8.2.	Druhy kolizních norem

9.	Historie, současnost a vývojové trendy evropské integrace

9.1.	Důvody evropské integrace

9.2.	Evropská společenství

9.3.	Rada Evropy

9.4.	Evropská unie

10.	Evropská společenství a Evropská unie: ideje, cíle a účely.

10.1.

Základní politické principy EU

10.2.

Politiky EU

10.3.

Příloha k otázce

10.3.1.

Ekonomika EU

10.3.2.

Schengenský prostor

11.	Aplikace práva v České republice

11.1.

Aplikace práva

11.2.

Proces aplikace práva

11.3.

Individuální právní akt

11.4.

Druhy aktů aplikace práva

11.5.

Uvážení při aplikaci práva

11.6.

Mezery v právu, aplikace práva podle analogie

12.	Kolizní problematika závazkového práva

12.1.

Závazkové právo

12.2.

Náhrada škody

12.3.

Příloha k otázce

12.3.1.

Věcná práva (věcný statut)

13.	Základní organizační struktura Evropské unie

13.1.

Evropský parlament

13.2.

Rada EU

13.3.

Evropská komise

13.4.

Evropský soudní dvůr

13.5.

Evropský ombudsman, účetní dvůr, investiční fond

13.6.

Evropská centrální banka

14.	Soudobé normativní tendence v české společnosti

14.1.

Současný pojem práva

14.2.

Vztah práva k jiným normativním systémům ve společnosti

14.3.

Efektivnost práva

14.4.

Zákonnost, systém záruk zákonnosti

15.	Mezinárodní právo procesní – zásady

15.1.

Prameny

15.2.

Zásady

15.3.

Příloha k otázce

15.3.1.

Úprava cizineckého práva v mezinárodních smlouvách

15.3.2.

Vnitrostátní úprava cizineckého práva

15.3.3.

Postavení cizinců v řízení

15.3.4.

Mezinárodněprávní pomoc

16.	Právo a zákonodárství

16.1.

Tvorba práva

16.2.

Legislativní proces v České republice

16.3.

Prvky a stimuly kvality legislativy

16.4.

Právní jazyk

17.	Evropské právo, právo Evropských společenství a EU

18.	Pojem a charakteristika práva Evropských společenství

18.1.

Primární právo EU/Evropských společenství

18.1.1.

Prameny

18.1.2.

Sjednávání a účinky smluv

18.1.3.

Externí, subsidiární smlouvy

18.2.

Sekundární právo

18.2.1.

Prameny

18.2.2.

Soft law

19.	Hodnoty v právu a hodnoty práva, právo a spravedlnost

19.1.

Hodnoty v právu

19.1.1.

Hodnota, hodnota práva

19.2.

Význam hodnot v procesu tvorby a realizace práva

19.2.1.

Hodnotové aspekty realizace práva

19.3.

Právo a spravedlnost

19.3.1.

Spravedlnost

20.	Právo Evropských společenství a vnitrostátní právo České republiky

20.1.

Aproximace práva

20.2.

Vztah práva EU/ES k vnitrostátnímu právu ČR

20.3.

Občanství EU

21.	Hlavní pojmy

"2.
Komparace právní kultury kontinentálně-evropské a angloamerické.

V historickém vývoji se vytvořily dva základní modely (typy právní kultury), které se v důsledku evropského kolonialismu rozšířily téměř po celém světě – kontinentálně-evropský a angloamerický právní systém.

Tyto dva právní systémy představují základní a nejdůležitější systémy, které se rozvíjí
a navzájem sbližují. Ke sbližování přispívají jednak uzavírané mezinárodní smlouvy
a jednak Mezinárodní soudní dvůr a jeho rozhodování, kdy lze v budoucnu s rozvojem integračních procesů a celosvětové ekonomické spolupráce očekávat další přibližování.

Kontinentálně–evropský právní systém :
- vznikl ve Francii recepcí – převzetím antického římského, především občanského práva,
- charakteristickým rysem je základní pramen práva – normativní právní akt jako výsledek činnosti zákonodárného orgánu – je systémem práva psaného – práva parlamentu,
- ostatní prameny práva jsou pouze podpůrné a výjimečné,
- dalším charakteristickým rysem je existence ústavy nebo jiného zákona nejvyšší právní
síly, s nímž musí být ostatní zákony v souladu,
- ve své čisté podobě vylučuje tzv. „soudcovskou tvorbu práva“ – podle něho soud právo
nalézá, v žádném případě jej netvoří – při svém rozhodování vychází soudce ze zákona
a striktně ho dodržuje – aplikuje existující právní normu na konkrétní případ,
- české právo patří do tohoto systému, kdy se soudy fakticky řídí ještě tzv. judikáty
– stanovisko soudu vyššího stupně vyjádřené v jeho rozhodnutí, kterým aplikuje právní
normu na individuální případ,
- soudy vyššího stupně vydávají sbírku judikátů za účelem sjednocení soudního rozhodování
– v současném českém právním řádu je to Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek
vydávaná Nejvyšším soudem – výklad není závazný, ale soudní praxí je respektován a má
značný význam (v praxi dochází někdy k tomu, že je výklad tak široký, že vlastně dotváří
právní normu - např. trestní právo mnohokrát používá pojem „věc“, aniž ji definuje
a soudní judikatura byla tedy nucena pojem věci v trestněprávním smyslu vytvořit sama).

Angloamerický právní systém :
- tzv. „common law“ vznikl a platí v Anglii a v zemích, které byly dříve britskými koloniemi,
- bývá označován jako systém práva soudcovského – precedenčního,
- soudce právo neaplikuje, ale tvoří – rozhoduje-li věc dosud neřešenou a neupravenou je jeho
rozhodnutí obecně závazným vzorem (precedentem, normou) pro všechna další rozhodnutí v téže věci,
- tento systém užívá i jiné prameny práva, zejména právo obyčejové a v poslední době stále
častěji i právo zákonné,
- má řadu subsystémů, hlavní je americké právo, kde není tak striktní závaznost soudů
precedenty jako v Anglii a nejvyšší soudy jimi nejsou vázány vůbec (mohou svá vlastní
judikovaná stanoviska měnit podle vlastního uvážení).

* Vzpomnět případně diplomovou práci – převzetí institutu vykázání, apod.
Příloha otázky č. 2
--------------------------------------------------------------------"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny. Rozsah jednotlivých otázek je 1-8 stran a slovníčku pojmů 12 stran. Práce obsahuje 1 malý obrázek. Otázky číslo 1 a 3 jsou zkopírované z internetu.