"Spis Politika I
Hlavní metodou autorova zkoumání, na kterou již na samém začátku díla poukazuje, je metoda postupného rozboru, kde zjišťuje nejprve základní složky předmětu, který zkoumá. V našem případě vzestupně rodina – dědina – obec (občanské společenství). Domácnost (rodina) je základním společenstvím utvořeným v souladu s přirozeností. Z více domácností se pak skládá dědina. Větší počty dědin pak tvoří obec, která je soběstačná a na základě toho, že předchozí společenství jsou chápána jako přirozená, i ona je přirozenou. Formou obce rozumí Aristoteles především v té době typický městský stát, kterých byly na území Řecka stovky. Zásadní význam pak přikládá přirozenému vývoji a celkově přirozenosti samotné – stát chápe jako přirozený celek.

Členění díla:
Dílo Politika I. je členěno do 13 kapitol, zaobírajícími se různými aspekty společenského života tamní společnosti:
1 předmět zkoumání – obec a její správa
2 základní součásti obce
3 rozbor domácnosti
4-7 otázka otroctví
8-11 způsoby získávání majetku
12-13 vztahy mezi příslušníky domácnosti.

Jako přirozené a žádoucí chápe sdružování. Žen a mužů, lidí určených k vládě a ovládaných atd. „Žena a otrok se liší svou přirozeností..., každý jednotlivý nástroj přece plní svůj účel lépe tehdy, jestliže neslouží k mnohým úkonům, nýbrž jen k jednomu“. Pro jednotlivé lidi je tedy nespornou výhodou žít ve společenství, kde plní každý svou úlohu, danou na základě svých vrozených ale i získaných dovedností a zkušeností. Lidé jsou předurčeni žít ve společenství.
„Kdo nemůže žít ve společenství anebo pro svou soběstačnost ničeho nepotřebuje, … je buď zvíře nebo bůh.“ Člověk, který se neřídí zákony a právem společnosti, je považován za nejhorší lidskou bytost. Jako jediný živočišný druh je totiž vybaven rozumem a ctností, které by měl užívat účelně a ne je zneužívat. Obec je pak tou, která má dle Aristotela v rukou spravedlnost.
Domácnost v dřívějším pojetí byla chápána a skládala se ze svobodných lidí (pán – hospodář, žena, děti...) a otroků. Zde autor rozeznává tři odlišné vztahy, a to pána a otroka, muže a ženy, otce a dětí.

Za další složku domácnosti je považován majetek a tzv. „získávací umění“ je složkou vedení domácnosti. Všechny tyto funkce, tedy správu majetku, jeho získávání i výdělečná činnost patří do rukou hospodáře, který k vedení domácnosti užívá řady nástrojů. Jde o nástroje neoduševnělé (např. výrobky) a oduševnělé, kde má autor na mysli otroka, který je zároveň nástrojem k užívání neoduševnělých nástrojů.
„Ten, kdo je sice člověk, ale na základě přirozenosti nenáleží sobě, nýbrž jinému, je tak na základě přirozenosti otrok.“ Na základě této myšlenky autor vymezuje význam otroka ve společnosti. Otrok tak zcela náleží pánovi, je jeho majetkem. Rozdělení společnosti na vládnoucí vrstvu a ty, kteří se podřizují, vykládá Aristoteles jako prospěšné a nutné. Zdůvodňuje to tím, že někteří lidé jsou již od narození obdařeni schopnostmi, které je předurčují k „vedení“, ti druzí naopak k tomu, aby se podřídili.
„Živočich se v prvé řadě skládá z duše a těla, přičemž duše na základě přirozenosti vládne a tělo se podřizuje.“ Tělo má být tedy ovládáno duší, rozumem a ne naopak. Pokud začne být duše ovládána tělem, je tento stav označován za nepřirozený a pro jedince jako škodlivý.
Autor v mnoha částech svého díla poukazuje na odlišnosti a rozdělení rolí muže a ženy, které bylo v tamní společnosti považováno za samozřejmé. Z dnešního pohledu by v žádném případě nebylo možné hovořit o rovnosti pohlaví ve společnosti. „I mužské pohlaví se má k ženskému tak, že ono je svou přirozeností mocnější a toto slabší, a tak ono vládne a toto se mu podřizuje.“"

Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra sociologie, předmět Filosofie společnosti.