1.

Úvod

2.

Platón

3.	Aristotelés

4.

Stát

4.1	Stát podle Platóna

4.2	Stát podle Aristotela

5.	Vláda v polis

5.1	Vláda v polis podle Platóna

5.2	Vláda v polis podle Aristotela

6.	Obyvatelé obce

6.1	Obyvatelé Platónovy obce

6.2	Obyvatelé Aristotelovy obce

7.

Závěr

"4. Stát
Jedním z hlavních témat politických otázek, kde je Platón s Aristotelem v rozporu je složení státu – polis. V této otázce je na první pohled patrný přístup obou filozofů k obhajobě a vysvětlení svých názorů.
Platón při definici ideálního státu – společnosti vychází pouze ze svých filozofických teorií, tvrdí, že společnost není nic jiného, než jedinec ve velkém.
Aristoteles se naopak snaží najít formu ideálního státu sloučením toho nejlepšího ze států bývalých a existujících.
Na tomto lze vidět Aristotelovu snahu o co možná nejrealističtější pohled, zatímco Platónův pohled by se dal nazvat idealistickým.

4.1 Stát podle Platóna
Jak už bylo výše uvedeno, Platón srovnal stát s jednotlivcem. Člověk je pro Platóna dokonalý, pokud je zdravý; tělesně i duševně. Duše se skládá ze tří částí: elementu racionálního – rozumu, elementu vášnivého – statečnosti a elementu žádostivého – touhy. V souvislosti s takto rozdělenou duší Platón tvrdí, že člověk je duševně zdráv (dokonalý), jestliže tyto tři elementy jsou v harmonii.
Pokud tedy stát není nic jiného než jednotlivec ve velkém, lze toto rozdělení uplatnit i zde. Platónův ideální stát se skládá ze tří tříd: vládci, kteří jej budou řídit; strážci, kteří jej budou chránit; ostatní občané (obchodníci, řemeslníci, zemědělci), kteří zajistí všechny nezbytnosti. Každá z těchto tříd odpovídá jednomu elementu: vládci – element racionální, strážci – element vášnivý, ostatní občané – element žádostivý.
Platónova společnost bude tedy ideální, pokud všechny tři třídy budou žít ve vzájemné harmonii. Nebudou zde žádné vnitřní konflikty a každá třída bude vykonávat to, k čemu je nejzpůsobilejší.
Platónova ideální společnost předpokládá zrušení rodin a jejich nahrazení komunou, ve které budou společné děti, ženy a kde by neexistovalo soukromé vlastnictví.
Dále Platón přichází v té době s téměř revoluční myšlenkou – rovnoprávnost mužů a žen, kdy tvrdí, že ženy jsou schopny vykonávat stejné funkce jako muži, vždy jsou v nich ovšem horší, než muži. Nejedná se ale o rovnoprávnost ve všem, nýbrž pouze v možnosti zastávat stejný úřad.
“Neexistuje tedy, příteli, žádná činnost obecní správy, která by patřila ženě, protože je ženou, ani muži, protože je mužem; přirozené schopnosti jsou však v obou tvorech rozptýleny stejně a žena se při své přirozenosti může podílet na všech činnostech stejně jako muž; ve všech je ale slabší než on.”
(Platón 1993: str.226,455d-e)

4.2 Stát podle Aristotela
Aristoteles vidí jako základní jednotku státu rodinu. Více rodin tvoří dědinu a více dědin tvoří obec. Obec – stát je společenství, které téměř dosáhlo úplné soběstačnosti.
“Konečně dovršená a dokonalá společnost, utvořená z více dědin, jest obec, společenství, které takřka dosáhlo již cíle veškeré soběstačnosti a které sice vzniklo pro zachování života, ale trvá za účelem života dobrého. Proto každá obec zrovna jako původní společenství jest útvar přirozený. Obec totiž jest jejich konečným stavem a přirozenost jest konečný stav; neboť jaká jest každá jednotlivá věc po ukončení svého vývoje, tomu říkáme přirozenost každé přirozené věci, jako například člověka, koně nebo domu. Mimoto účel a konečný stav či cíl jest něco nejlepšího; a soběstačnost jest i cíl i nejvyšší dobro.”
(Aristoteles 1999: str.40, 1252b30)
Takový stát vzniká z důvodu udržení života, ale trvá za účelem života dobrého. V tomto Aristotelově ideálním státě můžeme najít podporu rodiny a individualismu občanů, což je v naprostém rozporu s myšlenkami Platónova ideálního státu.
Podle Aristotela je stát společenstvím občanů a občanem je každý, kdo může být volen do politického úřadu. Mezi ty, které nepočítá do řad občanů, jsou děti, ženy, usedlí cizinci a otroci."

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Dějiny politických idejí na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.