1.	O spisovatelství a stylu

2.	O čtení a knihách

3.	O jazyku a slovech

4.	O autorovi

"O spisovatelství a stylu

Především existují dva druhy spisovatelů: jedni píší kvůli věci, druzí kvůli psaní. Ti první přišli na myšlenky nebo prošli zkušenostmi, o nichž se domnívají, že by stály za sdělení; ti druzí potřebují peníze, a proto píší. Pro peníze. Myslí za účelem psaní. Poznáme je podle toho, že své myšlenky rozpřádají co možná do šíře a rozvádějí i polopravdivé, křivé, křečovité a vratké myšlenky. Píší, aby zaplnili papír a jakmile si toho všimneme, měli bychom onu knihu odhodit, neboť čas je drahocenný.

Lze říci, že honorář kazí jak spisovatele, tak dílo, za které je vydáván. Mnoho autorů vykazuje mnohem lepší a kvalitnější výsledky svých prací z dob, kdy psaly pouze pro potěchu svou, či pro potěchu svých bližních. Vstoupil-li do tohoto honorář, dochází k pokřivení autorových cílů a hodnot.
A nakonec každý, kdo potřebuje peníze sedne a napíše knihu a veřejnost je bohužel natolik hloupá, že onu knihu kupuje.

Následuje další možnost rozčlenění autorů do tří skupin a to: za prvé jsou to ti, kteří píší, aniž by mysleli. Píší z paměti, ze vzpomínek nebo dokonce rovnou z cizích knih. Další skupinou jsou autoři, kteří při psaní myslí – myslí, aby psali. Po dvou těchto početných skupinách následuje skupina poslední, velmi vzácná a to jsou autoři kteří mysleli, než začali psát.
Kniha nikdy nemůže být ničím jiným, než otiskem autorových myšlenek a hodnota těchto myšlenek spočívá v obsahu a ve formě.

Platí, že bezmála v každé době existuje určitá móda, udávající ráz tomu, co se čte. Jsou v ní pak vyzdviženi určití autoři, které je dobré číst, aby člověk „šel s módou“. Ne vždy ale platí, že jsou tito autoři kvalitní a tak by čtenář sám měl posoudit, co je pro něj dobré číst a co ne.
Píše-li někdo nedbale, především tím přiznává, že svým myšlenkám sám nepřikládá velkou hodnotu. Tato nedbalost může spočívat jak v gramatice, tak ve stylu. Autoři mohou být pokřiveni četbou například novin, kde jde velmi snadno naleznou mnoho gramatických a stylistických chyb a setkávají-li se s nimi často, dochází k tomu, že už v nich pak nepozorují chyby, ale naopak použitelný tvar pro své dílo.

Je velmi málo autorů, kteří by psali po vzoru „architekta“, nejprve své dílo do nejmenších podrobností rozvrhli a až poté ho začali budovat.
Spíše se stkáme s těmi, kteří píší napůl záměrně a napůl za pomoci náhody, u pořadí a souvislosti vět sotva přibližně vědí, jak má konečné dílo vypadat a mnohdy se nechávají „překvapit“ i tím. Pouze při psaní sledují, kam dílo samo vyústí.
Vůdčím principem stylistiky by mělo být pravidlo, že člověk myslí jen na jedinou myšlenku a není nucen autorem a jeho myšlenkami vsunutými do jiných myšlenek, přemýšlet nad několika věcmi najednou a ani nad jednou pořádně.

O čtení a knihách

Když čteme, myslí za nás někdo jiný a my pouze opakujeme jeho mentální proces. Cítíme citelnou úlevu, když začneme číst a přestaneme se zabývat vlastními myšlenkami, jsme totiž během čtení ušetřeni myšlenkové práce. Může se ale stát, že člověk, který celá dlouhé hodiny čte a v pauzách se zabývá bezmyšlenkovou prací není později schopen sám myslet.
Je to proto, že čím více čteme, tím méně stop po sobě zanechává přečtené v naší mysli, stejně tak pokud pořád čteme a nad přečteným nepřemýšlíme, i pak se z naší mysli opět většina vytratí. Navíc myšlenky na papíře nejsou ničím víc, než stopou chodce v písku. Jistě, vidíme cestu, kterou šel, ale abychom viděli, co na té cestě viděl, musíme se dívat vlastníma očima."

Tato práce obsahuje schéma.