1.

Úvod

2.	Všední den jako tavicí kotel racionality

2.1	Syndrom všedního dne

2.2	Všední a jeho obrácená strana: nevšední

2.3	Všední pod tlakem univerzální výchovy

2.4	Rehabilitace všedního

2.5	Všední den jako racionalita, která se ztělesňuje a vstřebává

2.6	Všední den jako započínající racionalita

2.7	Všední den jako kvas

3.

Závěr

4.	Literatura

"2.2 Všední a jeho obrácená strana: nevšední

Autor začíná srovnáním co je všední a co nevšední: Všední je něco obvyklého, řádného, důvěrně známého. Nevšední vnímáme jako to, co je neobvyklé, mimořádné, neznámé. Waldenfels uvažuje o všedním dni zvířat, včely či lva. Podle veškerých zkušeností je zvíře „pevně určeno“ instinktivní výbavou a genetickými programy. Můžeme však hodnotit, co je pro něj všední den a co nevšední? Je však zajímavá úvaha zda-li i člověk není „pouze skrytě“ veden, motivován instinkty či pudy, protože mnohdy se toto objektivně projeví (např. sexuální pudy) Podle mě se můžeme pokusit z výše uvedeného objektivního hlediska hledat v životě zvířete „všednosti, stereotypizace“ avšak to co je pro něj (ze subjektivního hlediska) všední, fádní či obvyklé může rozlišit pouze ono samotné.
Člověk je ze své přirozenosti nucen vynalézt řád, který je jen přibližně předznačen, a vytvořit si svět. Dochází tak k procesu navykání, při němž se zkušenosti a dovednosti upevňuje a opakovním se utvrzují. Tyto zkušenosti utváří svět, jenž je nám důvěrně známý, ve kterém se vyznáme a orientujeme. Domnívám se, že všednost a řád, který má určitou „rozumnou“ míru, je pro člověka v něčem přínosem. Určitá předpokládatelnost dějů a jevů v životě člověka nám zaručí připravenost a tím se také zamezí zbrklému, neuvážlivému jednání. Život ve všedním dni nás obohacuje zkušeností, moudrým vhledem na nejrůznější události, tím, že nám umožňuje rozhled a kontrolovatelnost. Kdyby neexistoval řád v životě člověka, domnívám se, že by jej pod tlakem chaosu a mimořádných, neznámých dějů zastihla duševní porucha. Je pouze na nás jak dokážeme i ve zdánlivě „všedním dni znova a znova nacházet onu svátečnost, výjimečnost a radost z prožitku (byť malého až opomíjeného, pro oči zaslepené všedností neviditelného). Musíme si však také uvědomit, že vše s čím se setkáváme, nikdy nevstupuje okamžitě a se vším všudy do navyklého řádu. Autor pak také rozlišuje individuální život (rození, pohlavní zrání, nemoci, snové výlety a smrt) a kolektivní život (založení města, války, revoluce, vznik světa, přírodní a technické katastrofy).

2.3 Všední pod tlakem univerzální výchovy

„Tlak výchovy, paideia, vede k formování a rozšíření pohledu, k tomu, že se duše připodobní celku.“ V této podkapitolce se autor vyslovuje k tlaku výchovy na utváření „všedního dne“ (jeho hodnoty, zásady a hlavní principy). Za velmi výrazný považuji celkový tlak společnosti na jedince, což se pak odráží zejména v jeho všedním, či chcete-li v každodenním životě. Podrobněji se tímto tématem zabývá následující podkapitolka „Všední den pod tlakem expertů“. Domnívám se, že slovo „expert“ je zde velmi vhodně zasazeno, protože dokáže-li někdo či něco ovlivnit náš způsob „žití“ (vnímání, prožívání, jednání, uvažování apod.), nebojím se označit to za mistrnost a jakousi trochu „zvrácenou“ formu umění. Jedná se o nejrůznější pole působnosti člověka, od politiky, přes výchovu ke zdravotnictví. Všechny tyto prostředky kolem nás rozestírají síť formálních regulací. Jedná se o byrokracii a technokracii, které se dopouštějí „kolonizace světa našeho života“. Nechci zde však vše bagatelizovat, samozřejmě, že toto ovlivňování může mít na jedince prokazatelně pozitivní vliv."