1.	Úvod: vymezení sociálního problému

2.	Definice bezdomovectví

3.	Příčiny vzniku bezdomovectví

3.1.	Polistopadové změny

4.	Důsledky bezdomovectví

4.1.	Individuální a společenské důsledky

4.2.	Nebezpečí bagatelizace problému

5.

Řešení

5.1.	Individuální pomoc

5.2.

Prevence

6.

Závěr

"1. Definice bezdomovectví
Problém bezdomovectví je v České republice vnímán jako negativní společenský jev. Je to fakt existence osob bez domova, které nejsou schopny svou situaci bez pomoci druhých řešit. Vyhledávají proto různé formy sociální pomoci. Termínem bezdomovectví je označen souhrn jednání a procesů, příčin a následků, které vedou ke ztrátě zázemí (domova), životních jistot, resp. ke společenskému vyloučení. Tento jev lze v zásadě rozdělit do tří základních skupin
a) zjevné (viditelné) bezdomovectví
b) skryté bezdomovectví
c) potenciální bezdomovectví
Pokud bychom měli tento pojem vymezit přesněji, pak bezdomovec je osoba, kterou z různých důvodů postihlo společenské vyloučení, ztráta bydlení, nebo akutní ohrožení touto ztrátou. Je to osoba žijící na ulici či na jiných veřejných místech (nádraží, park, podchod apod.), v neadekvátních bytových podmínkách (dům určený k demolici, sklep, půda, squat apod.) nebo osoba přijímající pomoc (nouzové ubytování, sociální služby atd.) obce, statní či nestatní organizace nebo instituce.
Bezdomovectví označují za škodlivé také osoby, které se s ním setkávají nepřímo. Jedná se víceméně o osoby, které se s tímto jevem setkávají velmi často, jsou k tomuto problému všímavější a vnímají jeho existenci spíše než ostatní. Popřípadě pak k definujícím osobám přiřazujeme ty, kteří se tímto problémem zabývají zájmově či profesně.

2. Příčiny vzniku bezdomovectví
Těžko označit některé konkrétní historické jevy, události či dokonce konkrétní osoby za zodpovědné za existenci bezdomovectví. Chceme-li nějak vysvětlit vznik bezdomovectví v naší společnosti (v rámci České republiky, event. v rámci bývalého Československa, kde se v rámci našeho státu problém objevil poprvé), měli bychom se na něj podívat z několika různých pohledů. Naznačme alespoň některá možná vysvětlení vzniku tohoto jevu
K hlubšímu pochopení celé problematiky, je zajisté užitečné seznámit se s její historií. V mnoha zemích světa je fenomén bezdomovectví zcela novým a neznámým jevem. Velká část české populace považuje tento jev za negativní důsledek pouhé společenskoekonomické transformace. Ve skutečnosti lze však jen obtížně rozhodnout, do jaké míry jsou zmíněné jevy nechtěnou součástí polistopadových změn způsobu života naší společnosti, či do jaké míry jsou nechtěným dědictvím minulého režimu, anebo zda-li jsou některé z nich jevem existujícím „odnepaměti“. Z dostupných historických pramenů můžeme konstatovat, že první náznaky řešení této otázky (tzn.: jev zde existoval již nějakou dobu předtím) se na našem území objevily již v druhé polovině 19. století. Existovaly zde určité právní normy a zásady pro veřejnou chudinskou péči, které byly vždy spojeny s tzv. domovským právem, ukládajícím obcím povinnost starat se o své chudé a bezdomovce. V Československu bylo podporováno z titulu veřejného chudinství v roce 1921 181145 osob, tzn. 1,35 % obyvatel. V roce 1931 tento počet vzrostl na 371660 osob, tj. 2.52 %
Po roce 1948 lidé bez domova existovali také, ovšem neoficiálně. Od roku 1982 ale byli v Praze evidováni jako tzv. krajánci. Jejich existence se tajila a byly jim přidělovány nouzové prostory v ubytovnách. Bezdomovci tehdy nemohli oficiálně existovat ze dvou hlavních důvodů: 1) každý občan se musel zdržovat v místě, ve kterém byl přihlášen k trvalému pobytu a 2) politický systém zaručoval právo na práci, ale podmíněné povinností pracovat. Tzn. každý občan musel pracovat. Důvodem toho všeho byl cíl: v socialistickém státě nesmí existovat chudoba ani bezdomovectví.
Fenomén bezdomovectví se tedy u nás zákonitě objevil náhle jako viditelný sociální problém až od počátku devadesátých let. Z výše uvedeného je ale zřejmé, že vznik tohoto problému nemůžeme datovat až do tohoto období. V posledním desetiletí se o tomto jevu pouze začíná opět veřejně diskutovat."

Zpracováno jako seminární práce na Vyšší odborné škole sociální Caritas v Olomouci.