1.

Resumé

2.

Obsah

3.	Obecný rozbor

4.	Konfrontace s Ústavou

5.

Závěr

6.	Použitá literatura

"Konfrontace s Ústavou:

V Ústavě České republiky se o bigamii jako takové přímo nic nepíše, ale podle č. 15 Listiny základních práv a svobod je zaručena svoboda myšlení a víry, tj. pokud bych chtěl mít více žen, zřejmě by to byla jak má, tak jejich myšlenka a víra, toto vše ale naráží na článek 16., který říká, že výkon těchto práv může být zakázán, pakliže jsou v ohrožení dobré mravy, a na článek 1, který přisuzuje všem důstojnost (která by byla zřejmě porušena sdílením s více sobě rovnými partnery jednoho muže či jedné ženy pro všechny) a toto právo je nezcizitelné, čímž se jej osoba nemůže dobrovolně vzdát.
Je to v současné době také otázka kultur. Pokud by například do naší země přicestoval obyvatel země, kde je bigamie legální (i v islámu lze mít od 7. století podle proroka maximálně 4 ženy. Omezení jsou proto, aby byl muž schopen chovat se ke všem ženám spravedlivě a rovnocenně a byl je schopen uživit), chtěl české občanství a přivezl si s sebou své manželky, tak Ústava o tomto přímo nemluví, ale dá se odtušit, že by si musel vybrat jenom jednu a zbytek by nesměl být registrován a bylo by pouze na nich, jestli takto budou chtít dále zůstat.
Muži by se poté danilo pouze jedno manželství a ostatní manželky by musely odvádět daně jako svobodné ženy. Pokud by tento muslim nežádal o naše občanství, mohl by se poté například v hotelu zapsat jako např. XY +1., 2., 3., 4. manželka, ale pokud by se jednalo např. o nabývání majetku, musí se podrobit našim zákonům (a např. nemovitý majetek musí mezi ně rozdělit třeba darováním, ale nemůže spadat do bezpodílového společenství manželů 1 xy a 4 ženy). Dalším problémem by také byli sňatkoví podvodníci a tzv. sukničkáři, ale na to by musel myslit nový trestní řád a není to úkolem ústavy, potažmo této práce."

Práce se v seznamu literatury odkazuje pouze na Ústavu České republiky, což je velmi omezený zdroj na tak závažné téma.