1.	Situace po Basilejském koncilu

2.	Květen 1434

3.	Útok na Český Brod

4.	Bitva u Lipan

5.	Svatojánský sněm v Praze

6.	Husitská taktika boje

7.	Šlechta bojující na straně kališnicko–katolické aliance

8.	Šlechta bojující na straně radikálů

"BITVA U LIPAN (30. 5. 1434)
České země byly už dlouhou dobu zmítány v neklidu husitských válek a ani v roce 1434 tomu nebylo jinak.
Když se husitům nepodařilo na koncilu v Basileji během roku 1433 prosadit uznání čtyř artikulů pražských, došlo k výraznějšímu rozkolu mezi umírněnými husity a radikálními bloky. Země si nutně po řadě neúrodných let, v důsledku válečných útrap a hospodářské blokády potřebovala odpočinout. V jednání s koncilem svou šanci vidělo i kališnické panstvo, které mohlo upevnit své mocenské pozice vůči radikálům. Ti naopak jednak z hlediska svých ideových, ale i čistě praktických pozic (profesionální vojáci si dokázali jen těžko představit život bez válečných konfliktů, pozice katolíků v zemi byla již několik let zoufalá) nechtěli vyjít vstříc požadavkům koncilu. Rozkol vyvrcholil během jara 1434, kdy se husitská pravice a střed, pod vedením nedávno zvoleného zemského správce Aleše Vřešťovského, koaličně spojila s katolíky. Na stranu utrakvisticko–katolické aliance se přidal i sirotčí hejtman Jan Královec. Když radikálové navíc přišli o několik držav, mohla podle jejich mínění všechny problémy vyřešit pouze rozhodující bitva. Chystala se na ni jak nově zformovaná kališnicko–katolická koalice, tak táboři a sirotci.
Krátce po polovině května se táborské a sirotčí oddíly objevily v blízkosti Prahy, táborité u Krče, sirotci u Jiren. Po zprávě, že se k hlavnímu městu přesunují kontingenty plzeňského landfrýdu, lidé Oldřicha z Rožmberka pod velením zvíkovského purkrabího Mikuláše Krchlebce a karlštejnská posádka spolu s many významného královského hradu, ustoupili táboři a sirotci východním směrem. Stalo se tak před 25. květnem. Týž den odpoledne dorazily ku Praze i katolické sbory a v ležení u Záběhlic se spojili s vojskem Alše Vřešťovského. Snad právě zde byl jmenován hejtmanem sjednocených sil Diviš Bořek z Miletínka. Zkušený válečník a politik zřejmě prahl po odvetě za potíže, které mu radikálové kdysi způsobili.
Kališnicko–katolická vojska, rozdělena do čtyř sborů, vytáhla 27. května do oblasti, již Diviš Bořek důvěrně znal. Už odpoledne stanula před Českým Brodem, který však výzvu ke kapitulaci nepřijal. Městu velel sirotčí hejtman Anděl, jehož přezdívka Čert vypovídala o jeho psychickém založení více než původní příjmení. Útok, který aliance na město ve večerních hodinách podnikla, neměl vést nutně k jeho dobytí. Hlavním smyslem úderu bylo přinutit táborská a sirotčí vojska, aby přispěchala Českobrodským na pomoc. To se podařilo. Sotva však před městské hradby dospěla zpráva, že se radikálové přesouvají k Českému Brodu, přikázal Diviš Bořek od útoku na město upustit a v pátek 28. května vytáhl protivníkovi vstříc. Uviděl jej zhruba po hodině cesty. Sirotčí a táborská vojska zaujala mimořádně výhodnou pozici nad úpatím Lipské hory, poblíž vesničky Lipany. Navíc měla jistotu, že nedaleko leží sirotčí městské pevnosti Kouřim a zejména přepevný Kolín. Oddílům kališnicko-katolické aliance nezbylo nic jiného než sestrojit vozovou hradbu na polích u vsi Hřiby, situované v těsné blízkosti Vitic."

Práce obsahuje fotografie. Závěrečná část má heslovitý charakter.