1.	Výběr tématiky

2.	Potřeba náboženství v našem současném životě

3.	Budhismus, jedno z mnoha náboženství světa a jeho zakladatel

4.

Úvaha

"Buddhismus je jedním z nejstarších univerzálních náboženství na světě. Jeho vznik je datován před více než 2000 lety a stejně jako kdysi i dnes ovlivňuje velké množství lidí. A proč zrovna buddhismus, který je nám tolik vzdálený? Možná už jen proto, že dnešní svět je tak uspěchaný a lidé se pokoušejí skrze něj uprchnout, alespoň na chvíli…Obdivují tento svět, kde je buddhismus stejně tak vírou, jako kulturou i životním stylem. Vždyť i Buddha hledal jakýsi lék na strasti. Na všechny strasti, které jsou jakousi samozřejmostí našeho života. A jak už jsem se zmínila, tak strast lze chápat v buddhismu tak jako nemoc v lékařství. Buddhismus chce stanovit místo, kde cit není zraňován rozumem a rozum není citem zneklidňován. Jelikož však nejsme schopni pochopit smysl a význam života, protože nevíme, co ve skutečnosti jsme, proto jsme povýšili život na hodnotu samu o sobě a tím pádem i boj o něj nutnou ctností – něčím, co k lidstvu prostě neodmyslitelně patří.
Znám spousty lidí, kteří stejně jako já věří v Boha, bohužel ale není důležité jen chodit do kostela a říkat, že věřím. Jestliže se totiž člověk rozhodne věnovat se náboženství opravdově a to tak, že se odřekne světa, měl by dojít velké radosti. Ptám se, zda náboženství jsou jen povrchní změny, jako např.odrecitování všech svatých textů? Někdy mi přijde, že mnozí lidé si myslí, jak jednoduché je vyzpovídat se Bohu a spolu s tím ze sebe jakoby smýt všechny své hříchy. Typickým příkladem je má bývalá spolužačka. Vždycky se, přišlo mi, až chlubila tím, jak chodí do kostela a jaká je věřící. Pokaždé, když provedla něco, co bylo jakýmkoli způsobem nefér, odbyla to větou : „Vždyť se nic neděje, půjdu ke zpovědi a Bůh mi to odpustí“. Přišlo – a stále mi to přijde jako zcela absurdní, cožpak tohle je náboženství? Vždyť náboženství by se v první řadě mělo uskutečňovat v mysli. Když má člověk správný vnitřní postoj, pak mohou všechny jeho činnosti být náboženského charakteru. Tehdy, pokud ale člověk tento správný přístup postrádá, může celý svůj život strávit v klášteře, ale nebude mu to nic platné, protože ničeho nedosáhne. Buddha nám ve svém náboženství pouze ukázal cestu,
* Conze, E. :Stručné dějiny buddhismu. JOTA, Brno 1997
projít si ji však musí každý sám. A stejně tak za sebe každý sám zodpovídá, nikdo mu neodpustí jeho hříchy, jen on sám. Jen on sám se sobě může zodpovídat. A to je jednou z těch věcí, pro které mě buddhismus tolik oslovil. Když se tak zamyslím, tak buddhisté nikdy nevedli žádné války, nikdy nebyli nepřátelští k jiným náboženstvím. To jen potvrzuje, že buddhismus nese ve svém duchu skromnost a mírumilovnost jeho zakladatele a není divu, že k němu v Indii lidé s nadšením a láskou vzhlížejí a tolik si ho váží. I my bychom měli najít tu správnou vnitřní cestu a nenechat se unášet davem."

Poznámky pod čarou jsou přímo v textu.