"Pes byl uctíván ve starověkém Egyptu jako průvodce do království smrti a strážce podsvětí.
Další civilizací uctívající psy byla Persie. Věřili, že dokáže rozeznat dobré od zlého. O jejich oblíbenosti svědčí perský nejvyšší bůh dobra, Ahura Mazda (Ormuzd), který byl obklopený mnoha psy. Také je znám perský zvyk přítomnosti psa u smrtelného lůžka, umírající mohl pohlédnout psu do očí.
Keltskou bohyni Eponu a bojovníky doprovázel pes na lovu.
Král Alexandr Veliký (356 - 323 př. Kr.) nechal postavit svému psu, kterého ztratil na cestě do Indie, jedinečný pomník – postavil a pojmenoval po něm město.
Dávní Etiopané povýšili psa korunováním psího krále, jakožto poradce náčelníka při audiencích a dokonce dle svého chování pomáhal rozhodovat o různých jednáních.
Inkové používali psa jako věštce smrti – vytím ji ohlašoval a po smrti chránil duši pána.
Takových a dalších příkladů z historie je nepřeberné množství, všechny poukazují na blízké soužití a uctívání psa jako společníka člověka a jeho zastoupení v mytologii poukazuje na lidské smýšlení o psech.

3) Historie psa jako prostředníka v léčbě

Již v Babylóně si lékaři uvědomovali léčebnou sílu psa a psích slin jako antibiotika – běžně nechávali psa olizovat rány nemocných.
Ve středověku přikládali psa k nemocným místům jako léčbu revmatismu.
Mniši v Aplách na hoře Svatého Bernarda pomocí psů vyhledávali zbloudilé poutníky – odtud pochází pojem bernardýn.
Historie je bohatá na další a další zmínky o zastoupení psa v pomoci člověku. Nás však zajímá konkrétní léčebné působení psa na člověka.
Léčebné působené zooterapie se datuje již do 8. století našeho letopočtu, jako doplňující rehabilitace pro hendikepované.
19. století, Villiam Tuke - lékař - upřednostňoval kontakt se zvířaty jako metodu léčby duševně nemocných pacientů.
Německo, druhá polovina 19. století - léčba a rehabilitace pro pacienty Centra epilepsie.
Ve 20. století se pomalu začalo množit používání domácích a hospodářských zvířat k léčbě. Nezaznamenalo to ovšem velkých úspěchů.
Pozitvní bylo používání psů v USA k léčbě zraněných válečných letců.
Druhá polovina 20. století, Norsko, využívání psů a koní k rehabilitaci hendikepovaných.
70. léta 20. století, americký psycholog Boris M. Levinston, se zasloužil o průlomové popsání využití psa v dětské psychoterapi.
1982 - vychází Metodologie - Zvířaty podporované terapie (Pet facilitated therapy). Následně se začaly objevovat další publikace.
80. léta 20. století se začíná zooterapie využívat při práci s mentálně a tělesně hendikepovanými, seniory, u dětí s různými poruchami. Následně je využívána i v pedagogických a výchovných zařízeních a dokonce i věznicích.
V 80. létech se také začala uskutečňovat různá setkávání za účelem školení terapeutů, přednášky, zkoušky apod. Započalo se vzdělávání v nově vzniklém oboru a spolupráce s dalšími obory (psychologie, pedagogika, zdravotnictví apod.)."