"Charakteristika středověkého čarodějnictví
Za tzv. věk čarodějnic, do něhož spadá více než 99% známých čarodějnických případů spadá do období mezi lety 1430 – 1780, kdy vyvrcholení čarodějnických procesů spadá do období mezi lety 1560 – 1630, kdy jich proběhla naprostá většina.
Středověká inkvizice byla původně zřízená proti kacířům – heretikům, kteří popírali určitá církevní dogmata, usilovali o nápravu církve nebo úplně odmítali křesťanství. Předními papežskými inkvizitory byli jmenováni členové dominikánského řádu, kteří tudíž hráli hlavní roli v honu na kacíře a později na čarodějnice.
Byly zakládány inkviziční soudy, u kterých k zahájení inkvizičního procesu nebylo potřeba zahájit formální obžalobu, ale stačila pouhá pomluva nebo rozšířené udání. Definice čarodějnického deliktu zahrnovala škodlivá kouzla, pakt s ďáblem, tělesný styk s démonem a noční let na shromáždění čarodějnic (čarodějnický sabat, rej čarodějnic).
Při výsleších hrála krutou roli tortura. To bylo duševní a tělesné mučení, kde bylo vše dovoleno. Tortura většinou vynutila z lidí přiznání i jména dalších podezřelých. Díky tomu se proces, který začínal většinou jedním člověkem se rozrůstal do obrovských rozměrů. Lidí se často zmocňovala hysterie, kdy udávali druhé ze strachu, aby sami nebyli udáni dříve. Lidé se tímto také často vyřizovali osobní účty a zbavovali se nevhodných osob.
Podle církve čarodějnice uzavíraly smlouvu s ďáblem, díky které získali čarodějnice moc škodit lidem, zvířatům a majetku ostatních.
Každá čarodějnice,která uzavřela s ďáblem smlouvu měla na těle ďábelské znamení, které jim ďábel údajně vytlačil svým drápem. Toto znamení bylo údajně necitlivé a sehrálo v čarodějnických procesech významnou roli. Toto znamení hledali inkvizitoři dutými jehlicemi s pohyblivým hrotem, který se při doteku s kůží zasunul dovnitř a údajná čarodějnice nemohla opravdu nic cítit a tím byla poté usvědčena.
Čarodějnictví bylo díky knize „Kladivo na čarodějnice“ přisuzováno hlavně ženám, které prý byly ve své víře přirozeně slabší a obracely se k ďáblu aby ukojili chtíč.
Vydáním Kladiva na čarodějnice společně s „Čarodějnickou bulou“ papeže Inocence VIII. se rozpoutal masový hon na čarodějnice.

Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice
Dílo Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice bylo sepsáno roku 1486 a vytištěno na přelomu let 1486/87 u tiskaře Petra Dracha ve Špýru. Autorem této knihy byl dominikánský inkvizitor Heinrich Kamer-Institoris.
Kladivo se skládá z tří hlavních částí:"