1.

Úvod

2.	Tadeáš Hájek z Hájku

3.	Tycho de Brahe

4.	Johannes Kepler

5.	Alchymie na dvoře Rudolfa II.

“ALCHYMIE NA DVOŘE RUDOLFA II.
V případě alchymie šlo o bludný kruh otázek, založený na pochybných teoretických předpokladech, které předpokládaly výrobu anorganických látek (šlo hlavně o zlato) základními chemickými postupy, ovšem špatně aplikovanými. Mezi alchymisty, kteří pronikli k císařskému dvoru, se vyskytovala i zvučná jména jako například John Dee, či Jeroným Scotus. Samotná účast Rudolfa II. je spekulativní. Je prokázané, že finančně podporoval mnoho umělců a vědců své doby, na druhou stranu nedá se císař Rudolf označit jako loutka ovládaná šarlatány. Císař Rudolf byl člověk vzdělaný, je možné , že i spolupracoval v alchymistické laboratoři. Nelze o císaři uvažovat jako o alchymistovi, ale jako o poučeném laikovi určitě.
Když dvorní lékař a alchymista Michael Maier napsal své dílo – Atalantu fugiens, dal svému dílu i rozměr hudební. Na tomto příkladu lze zpozorovat, jakých rozměrů samotná alchymie nabývala, pokud se dala spojit s hudbou, v tomto případě s fugou. Co ale vedlo alchymisty k jejich umění? Dá se uvažovat o několika důvodech:
1) zájem o alchymii a její podpora jako součástí renesančního stylu života
2) snaha využít alchymii při řešení tíživé finanční situace
3) naděje, že produkty alchymie budou blahodárně působit na zdravotní stav
4) těžko konkrétně dokumentovatelný, ale přesto zřejmě přítomný erotický stimul podpory alchymie
Proč ale Čechy a Praha právě upadly do snu plného hvězd a mandragor? Alchymie byla v Čechách dříve než císař, tudíž odůvodnění o příchodu díky císařově osobnosti není tím pravým důvodem. Možná právě naopak samotného císaře do Prahy přivábila mystická atmosféra. Alchymie se zde spojila s uměleckým směrem tzv. manýrismem a následně spolu vytvořili kulturní směr s nádechem mysticismu a tajemna. I sám Rudolf jistě pochytil něco z alchymie, poněvadž to byl vzdělaný člověk, který měl zálibu v umění. Ovšem jak moc pronikl sám císař do alchymie nelze zjistit , jeden z největších alchymistů, pobýval půl roku v Moravském Krumlově. Díky situaci, která panovala v Praze, názor nutně nemusel stát hlavu, a proto se na dvoře císaře objevila nejedna velká postava alchymie, či astronomie. Této atmosféře napomáhalo i do jistí míry postavení císaře k náboženské otázce, tedy jeho tolerance k protestantům, i když on sám byl jako Habsburk katolíkem...."