1.	Definice holocaustu

2.

Úvod

3.	Koncentrační tábor – definice a historie

4.	Internační tábory a německý fašistický režim

5.	Rómské „kárně-pracovní“ a diskriminace Rómů

6.	Zákon č. 117/27 Sb. o potulných Cikánech

7.	Rómové – statistiky do roku 1938

8.	„Cikán“ – historická definice

9.	Rómové a vznik protektorátu Böhmen und Mähren

10.	Tresty za nedodržování zákazu kočování

11.	Kárné pracovní tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu

12.	Tábor v Hodoníně u Kunštátu

12.1.

Vznik

12.2.

Denní režim

12.3.

Zásobování

13.	Tábor Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau)

14.

Závěr

"Úvod
Prakticky každoročně a už téměř tradičně se setkáváme s diskusí o problematice holocaustu českých a moravských Rómů v průběhu II. světové války. Jednou tuto diskusi vyvolávají různé rómské organizace požadující vykoupení a zbourání vepřína stojícího na místě bývalého romského tábora v Letech u Písku a postavení památníku, jindy naopak příslušníci krajní pravice umístěním kamene s provokativním nápisem právě v této lokalitě. Druhý tábor, který byl v Hodoníně u Kunštátu a na jehož místě je v současné době rekreační středisko a ve kterém je navíc umístěn důstojný památník těm, kteří zde v letech 1939 – 1944 trpěli, zůstává většinou mimo pozornost a emoce znesvářených stran.

Etiologie pojmu „koncentrační tábor“
Obvykle se největší spory vedou především o to, zda skutečně byly tábory, ve kterých byli Rómové umístěni, „koncentračními tábory“. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je zapotřebí uvědomit si nejdříve, co vlastně pojem „koncentrační tábor“ znamená (či znamenal). Koncentrační tábory (v původním smyslu slova doslova „soustřeďovací tábory“) nevymysleli Němci, nýbrž Britové v průběhu Druhé Búrské války (Second Boer War) v letech 1899 – 1902. Britům se podařilo v průběhu roku 1899 porazit armádu Búrů (potomků holandských přistěhovalců), ti však nekapitulovali, nýbrž přešli na „partyzánský“ způsob boje (pojem „partyzán“ pochází z francouzštiny, označuje se tak bojovník, který bojuje záškodnickým způsobem) a způsobovali Britům značné ztráty. Britové proto vytvořili několik “concentration camps“, soustřeďovacích táborů, kam nedobrovolně vysídlovali venkovské obyvatelstvo, aby tak připravili nepřátelské bojovníky o podporu a především o zdroje potravin. Nejznámější tábory byly v Bloemfonteinu a Sterkfonteinu. V táborech byly především ženy s dětmi a staří lidé, britští „gentlemani“ se k internovaným nechovali nijak gentlemansky, bylo zaznamenáno mnoho případů znásilnění a zneužití, především však tábory nedostatečně zásobovali potravinami a nezajišťovali v nich lékařskou péči. To vedlo k vypuknutí epidemií, které způsobily značné ztráty na životech (několik tisíc mrtvých, především dětí a starých lidí). Jakmile se informace o situaci v táborech dostala do Británie, vyvolala obrovský skandál. Okamžitě byly do táborů odeslány zdravotnické jednotky a situace se rychle zlepšila. Na štěstí válka, které se zúčastnil i budoucí první lord admirality a ministerský předseda Winston Churchill, brzy skončila a tábory byly uzavřeny. Tolik tedy k etymologii pojmu „koncentrační tábor“. (Wikipedia, Second Boer War)
Na zkušenosti Britů pak po převzetí moci v roce 1933 navázal německý fašistický režim, který vytvořil „Konzentrazionslager“ nejdříve primárně jako internační tábory, do nichž byli soustřeďováni příslušníci politické opozice (sociální demokrati, komunisté, činitelé některých církví), aby jim bylo zabráněno v další politické činnosti proti NSDAP. Systém se „osvědčil“ natolik, že postupně vznikaly další tábory, do kterých režim soustřeďoval další „závadové“ osoby – homosexuály, prostitutky, kriminální živly, nepohodlné kněze a příslušníky minorit. Samostatnou kapitolou pak je pronásledování Židů, ovšem toto téma bych vzhledem k zaměření této práce nechal raději bokem ležet. Důležité je, že koncentrační tábory byly velmi různé; existovaly tábory, které lze označit jako čistě internační, jiné byly pracovní (a pokud osazenstvo splňovalo pracovní normy, byl život v takovém táboře vcelku poklidný), jiné trestně-pracovní (do takových byli například zařazováni čeští příslušníci Luftschutzu, kteří se nějak provinili, např. pokusem o útěk nebo rabováním, případně tzv. „hanobením rasy“, tj. sexem s příslušnicemi árijské „vyšší rasy“). Nejhorší pověst pak získaly koncentrační tábory především díky táborům určeným k likvidaci politických a jiných protivníků (hladem a vyčerpávající prací např. v lomech) a táborům vyhlazovacím, ve kterých bylo v průběhu války zavražděno v plynových komorách kolem 12 milionů lidí, z toho kolem 6 milionů Židů (nejznámější jsou Auschwitz-Birkenau (pravděpodobně víc než 2 miliony obětí) či Sobibór (1-2 miliony)).
Nicméně tábory, ve kterých byli na území Protektorátu Čechy a Morava soustřeďováni Rómové (a nejen Rómové, podle dobových údajů také „osoby vyhýbající se práci a tuláci práce se štítící“), nelze v žádném případě považovat za klasické „koncentrační tábory“, jednalo se o „kárné pracovní tábory“, jejichž smyslem bylo „převychovat osoby vyhýbající se práci“. Na tento fakt by se v žádném případě nemělo zapomínat."

Část textu se shodná s obsahem práce Diskriminace romského etnika, dostupná zde: http://www.seminarky.cz/detaily-16837.