1.	Politický systém

1.1.

Vláda

1.2.

Program

1.3.	Dekrety prezidenta republiky

1.4.	Dosídlování pohraničí

1.5.	Květnové volby 1946

1.6.	Nová vláda

1.7.	Hektické období 1946 - 48

1.8.

Komunisté

2.	Komunistické Československo

2.1	Politický vývoj

2.1.1.

Nová ústava

2.1.2.

Volby roku 1948

2.1.3.

Všesokolský slet

2.2.	Fungování systému

2.2.1.

Politické procesy

2.2.2.

Procesy s komunisty

2.2.3.

Sféry sovětizace

3.	Březen 1953

3.1.

Nový kurz

3.2.	Pozdní proces se slovenskými komunisty

4.

Rok 1956

4.1.	Demonstrace dělníků v Polsku

4.2.	Demonstrace dělníků v Maďarsku

"• politický systém
o Na základě dohody z roku 1945
o systém Národní fronty Čechů a Slováků
- omezený počet politických stran, ale hovoří se o spolupráci všech těchto stran na budování republiky (není žádná opozice a koalice, všechny strany jsou ve vládě)
o Národní shromáždění
- stanoveno na principu parity, každá strana má v parlamentu a ve vládě stejný počet zástupců
- to trvá až do prvních voleb
- první setkání až 28. 10. 1945
o vláda
- v čele soc. dem. Zdeněk Fühlinger
- prezidentem Beneš
- Ludvík Svoboda – min. národní obrany – nezávislý, později komunista
- Zdeněk Nejedlý – min. kultury
- Jan Masaryk – min. zahr.
o program
- všechny strany se na něm shodly
- vychází z několika bodů
• národně demokratická lidová revoluce
• zahr. pol. orientována na Sovětský svaz – spolupráce na hospodářské úrovni, s Rudou Armádou – vize ČSR jako mostu mezi Východem a Západem, ve skutečnosti spíše nárazové pásmo
• socializace
o směřování k silnému sociálnímu státu, posílení ekonomické moci státu
• proces národní očisty
o probíhá ve dvou levelech
- odsun německého obyvatelstva z českého a slovenského území – dán dekretem 33 ze srpna 1945 – předtím odsun neorganizován, divoký, lynčování (květen, červen, červenec), později na konferenci v Postupimi schválen odsun Němců (nikoli však Maďarů), kolektivní vina – Němci a Maďaři přestávají být občany ČSR (s výjimkou těch, kteří se podíleli na činnosti odboje – o tom rozhoduje Národní výbor)
- princip retribučního soudnictví (lidové soudnictví) – opět dekretem, právní rámec k odsouzení nacistických zločinců (Němců a kolaborantů)
• značné rozhodovací pravomoce – odsouzení k trestu smrti, konfiskace majetku, vězení
• v krajských městech
• složeny z pětičlenného senátu, alespoň dva právníci a jednoho soudce
• nejvíce v roce 1946
• proti rozhodnutí není odvolání
• poměrně efektivní, většinou se drželi skutkové podstaty
o dekrety prezidenta republiky
- záležitost legislativní nouze
- mají platnost zákona
- nejsou svévolí prezidenta – všechny jsou kontrasignovány předsedou a místopředsedou vlády
- dekrety 101-104
• znárodněny banky, doly, klíčový průmysl, pojišťovny
• vytvořena instituce Národních podniků či Národní správy podniků
- nové správní instituce – Národní výbory – krajská, okresní a místní úrovni"

Práce je psaná formou odrážek. Klíčové informace jsou zvýrazněny tučně.