1.

Úvod

2.	Cestovní náhrady poskytované zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce

2.1	Pracovní cesta

2.2	Podmínky poskytování cestovních náhrad

2.3	Druhy cestovních náhrad

2.3.1

Náhrada jízdních výdajů

2.3.2

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny

2.3.3

Náhrada výdajů za ubytování

2.3.4

Náhrada nutných vedlejších výdajů

2.4	Záloha na cestovní náhrady

3.	Tuzemské pracovní cesty

3.1	Základní informace

3.2	Přeložení do jiného místa výkonu práce a jeho druhy

3.3	Nutné vedlejší výdaje

3.4	Poskytování náhrad zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr

3.5	Zdaňování cestovních náhrad

3.5.1

Zdanění ze strany zaměstnance

4.	Zahraniční pracovní cesta

4.1	Začátek a ukončení zahraniční pracovní cesty

4.2	Náhrada prokázaných jízdních výdajů

4.3	Dohoda o vzájemné výměně zaměstnanců

4.4

Kapesné

4.5	Zálohy na pracovní cesty a způsob jejich vyúčtování

4.6

Ubytování

4.7	Přerušení pracovní cesty

5.	Použití soukromého vozidla a náhrada pohonných hmot

5.1	Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

5.1.1

Zaměstnanec

5.2	Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu

5.2.1

Zaměstnanec

5.2.2

Jednatel

5.3	Průměrné ceny pohonných hmot

6.

Stravné

6.1	Stravné pro domácí pracovní cesty

6.1.1

Vznik nároku

6.1.2

Sazby stravného pro domácí pracovní cesty nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště

6.1.3

Krácení stravného

6.1.4

Přerušení poskytování stravného nebo neposkytnutí stravného

6.2	Zahraniční stravné

6.2.1

Vznik nároku

6.2.2

Sazby stravného při zahraniční pracovní cestě

6.2.3

Přerušení poskytování stravného nebo neposkytnutí zahraničního stravného

6.3	Stravné pro OSVČ

6.3.1

Vznik nároku

6.3.2

Sazby tuzemského a zahraničního stravného u OSVČ

6.4	Vývoj stravného

7.

Zdroje

"2 Cestovní náhrady poskytované zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce
Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v zákoně stanoveno jinak, náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v zákoně.
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při
a) pracovní cestě
b) cestě mimo pravidelné pracoviště,
c) cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
d) přeložení
e) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
f) výkonu práce v zahraničí.
2.1 Pracovní cesta
Je časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů k jinému
zaměstnavateli, může pověřit jiného vedoucího zaměstnance, aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval. V pověření je třeba vymezit jeho rozsah a s pověřením musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou činit vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právní úkony.
2.2 Podmínky poskytování cestovních náhrad
Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance.
Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.
Cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance.
Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.
2.3 Druhy cestovních náhrad
Zaměstnavatel, který není uveden v § 109 odst. 3 Zákoníku práce, je povinen poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen "stravné"),
e) nutných vedlejších výdajů."

Práce má kompilační charakter. Chybí přesné citace ze zákoníku práce. Práce obsahuje tabulky. Čistý text je cca 17 stran.