"3. Úvod
Tato seminární práce si klade za cíl stručně zmapovat vztahy mezi Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem – pozornost pak bude také věnována dramatickým událostem kolem roku 1969, které mohly vyústit i v jadernou válku mezi oběma mocnostmi. Počátek sledování vztahů bude totožný s datem vzniku Čínské lidové republiky, stručně bude zachycen vývoj ve čtyřicátých a počátkem padesátých let, kdy ještě vztahy byly ve znamení masivní spolupráce a jistého vzhlížení Číny k Sovětskému svazu a Stalinovi a naopak podrobněji budou popsána následující léta, kdy vztahy mezi oběma velmocemi byly opravdu velmi napjaté. K mírnému uvolňování pak začalo docházet od sedmdesátých let a o stabilizaci vztahů se dá hovořit zhruba od poloviny let osmdesátých. Práce pak bude zakončena stručným zhodnocením vztahů mezi oběma zeměmi po rozpadu Sovětského svazu.

3.1. Vznik Čínské lidové republiky
Čínská lidová republika byla vyhlášena předsedou komunistické strany Číny Mao Ce-tungem 1. října 1949. Jejímu vyhlášení předcházela třetí čínská občanská válka mezi nacionalisty (Čínská národní strana vedená Čankajškem) a komunisty, která začala v první polovině dvacátého století a skončila v roce 1949 vytlačením nacionalistů na ostrov Tchaj-wan (na Tchaj-wanu sídlila Čínská republika s Čankajškem, kterou až do sedmdesátých let jako jedinou oficiální uznávaly vlády západního světa) a pevninu ovládli komunisté v čele s Mao Ce-tungem. Oba vůdci sice měli zájem Čínu sjednotit, ale oba jen dle svých představ. A oba také sledovali chování hlavních nových supervelmocí – Spojených států a Sovětského svazu.

„Prvních osm let Čínské lidové republiky – od října 1949 do konce roku 1957 – bylo obdobím obnovy, růstu a inovace.“ Pak však následovala dvě období katastrof a nespokojenosti obyvatel – Velký skok v letech 1958-1960 a Kulturní revoluce v letech 1966 – 1976. Obě období byla proložena několika málo lety (1961-1965), kdy se ekonomika snažila trochu vzpamatovat. Zatímco prvnímu a třetímu období „vládli“ schopní organizátoři a administrátoři komunistické strany Číny, druhé a čtvrté fázi pak dominoval Mao Ce-tung,

Jako první uznal nově vzniklou Čínskou lidovou republiku Sovětský svaz (a to hned 2. října 1949). Důvodem nebyla jen stejná ideologie, kterou oba státy prosazovaly, ale i snaha Sovětského svazu zachovat si na asijském kontinentu svůj vliv. Přesto, že se ČLR hlásila ke komunismu, nemohl zde totiž Kreml uplatnit svůj vliv jako ve svých satelitních státech a „Stalin se obával vzniku relativně nezávislého a velikostí srovnatelného komunistického státu.“ V satelitech komunisté získali moc právě díky Moskvě, což ale nebyl případ Číny. Dalším státem, kde komunisté vyhráli bez pomoci SSSR pak byla Jugoslávie a vzhledem ke vztahům, které v této době panovaly mezi Stalinem a Titem (resp. mezi SSSR a Jugoslávií), je jasné, že to – z pohledu Stalina – nebyl vzor hodný následování. Stalin vcelku logicky očekával, že půjde-li Čína vlastní cestou bez SSSR, mohlo by to vést k obdobným problémům jako v případě Jugoslávie. Následně po Sovětském svazu uznaly Čínskou lidovou republiku samozřejmě i ostatní země východního bloku."