"Odpověď hledá Heidegger opět v naší každodenní existenci: „nacházíme se postaveni uprostřed jsoucna, které je nějak v celku odhalené“ (Heidegger 1993, s. 47) a ačkoliv je naše pozornost většinou upnuta na nějaký zlomek jsoucna, nikdy ne na jsoucno v celku, jsou zde momenty, kdy „se věcmi a samými sebou přímo nezabýváme“ (Heidegger 1993, s. 47). Hei-degger zde popisuje jakýsi existenciální stav, jakési naladění. Tvrdí, že když se na nic neza-měřujeme, což se děje například v „hluboké nudě“, vše – „věci a lidé, i my sami s nimi“ – se spojuje do „podivné lhostejnosti“ (Heidegger 1993, s. 47). Myslím, že zde autor tvrdí, že v takovém módu bytí – kdy je mi všechno jedno – se mi „zjevuje jsoucno v celku“ (Heidegger 1993, s. 47) a právě to je moment, kdy stojím před celkem jsoucna, který potřebuji popřít, aby se mi zjevilo Nic."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ