1.

Anotace

2.	Informační směrnice vs. Autorský zákon

3.	Faktická existence DRM technologií a její další vývoj

4.

Závěr

"Technologie ochrany autorských práv vznikly jako reakce na stále rychleji rostoucí síť Internet.
Enormní tempo jejího rozšiřování a zrychlování způsoboval a způsobuje postupné odstraňování bariér k snadnému a bezpečnému sdílení nelegálních souborů jako jsou hudba a filmy. Internet je v dnešní době natolik velký, komplexní a současně nový fenomén, že z hlediska právního je velmi složité jej efektivně monitorovat a sankcionovat porušení práva zde způsobené. A především z toho důvodu vznikly právě DRM technologie, aby zamezili fenomén internet využívat k nelegálnímu šíření
multimedií.
Avšak, ruku v ruce s masovou implementací DRM do CD a DVD se rozhořela masivní debata o
legitimitě těchto prostředků. Začalo se objevovat velké množství argumentů proti, které mluvili
nejvíce o porušování práv spotřebitelů vycházejících z samotného autorského zákona (právo na kopii pro osobní potřebu...) a faktické neúčinnosti těchto prostředků (jelikož opravdoví hackeři vystavující nelegální kopie na internet tyto technologie umí obejít).
Řešení celé situace již částečně předpovědělo několik soudních verdiktů, ať už německého sporu
internetového zpravodajského serveru Heise Online či rozhodnutí z Norska, kde na straně
obžalovaného stála společnost Apple. V obou případech došlo k tomu, že soud dal za pravdu názoru, který působil proti používání DRM technologií. Každopádně v poslední době se zdá být
nejvýraznějším krokem v cestě, která má určit osud DRM technologií, něco úplně jiného. Od roku
2007 začíná docházet na samotném trhu s hudbou k velkým posunům. Začíná se zdát, že si velké
vydavatelské společnosti dnes již uvědomily, že DRM technologie už ani ne tak pomáhají jako spíše škodí hudebnímu průmyslu. Podle neurčitých zdrojů na internetu okolo 90 procent veškeré hudby stahují spotřebitelé z internetu nelegální cestou. Toto je do značné míry logické, jelikož řada z nich si řekne: „z jakého důvodu mám platit za nahrávku, která má ve skutečnosti horší kvalitu než ta, kterou si mohu jednoduše stáhnout zdarma bezpečně nelegálně?“ Ona nižší kvalita byla míněna
v skutečnosti, že koupenou nahrávku spotřebitel nebude moci kopírovat, možná ani vypálit na CD,
vše díky DRM technologii na ni nahrané. Z tohoto důvodu v květnu 2007 udělala největší
vydavatelská společnost na světě, EMI, radikální krok. Na stránkách iTunes začala vedle dosavadní
hudby s DRM prodávat i tu samou hudbu bez DRM. Tato byla v počátku asi o 30 procent dražší, za to v dvojnásobné kvalitě. S podobnými kroky později přišli i další vydavatelé.
Současným trendem v oblasti hudebního průmyslu je projekt „hudba za reklamu“, který momentálně funguje v několika formách. Jednou z nich je „WE7.COM.“ Tento portál s hudbou zdarma je charakteristický tím, že implementuje před každou skladbu asi sedmi vteřinovou reklamu, kterou si spotřebitel musí tak pravidelně vyslechnout. Nevýhodou tohoto serveru je velmi omezený katalog.
Další alternativou pro hudební budoucnost představuje server LAST.FM. Funguje uživatelům pouze ve Velké Británii, Německu a Spojených státech a poslech zde probíhá přímo na internetu, skladby tedy nelze stahovat do počítače. Třetí a současně poslední variantou je „XTRAX.COM.“ Jedná se o legální P2P síť. Tato by měla získávat peníze prostřednictvím reklamy uložené a zobrazované společně s klientským programem, který budou spotřebitelé používat. V současné době však tato síť nefunguje a ve své podstatě se netěší výraznější podpory. Ostatně není se čemu divit. Právě P2P sítě jsou ty, proti kterým se celý hudební průmysl snaží nyní bojovat, aby vymítil piráty, kteří hudbu nelegálně šíří.
Obecně lze ale říci, že projekt hudba za reklamu má mezi hudebními producenty podporu a těší se
velkého očekávání. Jestli skutečně přinese kýžené ovoce v podobě snížení procenta nelegální hudby ve společnosti je otázkou. Stejně tak, jestli se do podobného projektu zapojí v pozdější době i filmový průmysl."

Práce ve formátu AdobeAcrobat (*.pdf).
Obsahuje překlepy.