1.

Úvod

2.

Cíl práce

3.	Teorie a základní pojmy

3.1	Právní úprava dědického práva

3.2	Dědická posloupnost

3.2.1

Smrt fyzické osoby

3.2.2

Existence pozůstalosti, resp. dědictví

3.2.3

Způsobilý dědic

3.2.4

Právní důvod dědění

3.2.5

Odmítnutí, popř. přijetí dědictví

3.3	Dědění ze závěti

3.3.1

Druhy závětí

3.3.2

Obsah závěti

3.3.3

Neopomenutelný dědic

3.3.4

Náhradní dědic

3.3.5

Zrušení závěti

3.3.6

Vydědění

3.4	Dědění ze zákona

3.4.1

Dědění v první skupině

3.4.2

Dědění v druhé skupině

3.4.3

Dědění ve třetí skupině

3.4.4

Dědění ve čtvrté skupině

4.	Praktická část

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

"3.1 Právní úprava dědického práva
Dědické právo je upraveno hmotněprávní a procesněprávní normou, tedy občanským zákoníkem a občanským soudním řádem.
V občanském zákoníku nalezneme dědické právo v části sedmé, která se dále do následujících šesti hlav:
- Hlava první: Nabývání dědictví
- Hlava druhá: Dědění ze zákona
- Hlava třetí: Dědění ze závěti
- Hlava čtvrtá: Správce dědictví
- Hlava pátá: Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
- Hlava šestá: Ochrana oprávněného dědice
V občanském soudním řádu je dědictví upraveno v § 175a – 175zd. Bližší úprava řízení o dědictví je obsažena v jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (vyhláška č.37/1992 Sb., v platném znění).
Dále se dědického práva týká postavení notářů, které je upraveno také v občanském soudním řádu v § 38 a v § 175 a násl. Notářů a jejich činnosti se také týká zákon č.358/1992 Sb. a již zmíněná vyhláška č.37/1992 Sb. v platném znění.

3.2 Dědická posloupnost
Předpokladem dědického nástupnictví, neboli odborně dědické sukcese, je nutné splnění následujících zákonných podmínek:
- Smrt fyzické osoby (zůstavitele)
- Existence pozůstalosti (dědictví)
- Existence způsobilého dědice
- Právní důvod dědění neboli dědický titul (závěť nebo zákon)
- Výslovný projev vůle nebo právně relevantní chování týkající se příjetí či odmítnutí dědictví

3.2.1 Smrt fyzické osoby
Prvním předpokladem pro zahájení dědického řízení je smrt fyzické osoby. Smrtí fyzické osoby zaniká podle § 7 odst. 2 ObčZ její právní subjektivita. Úmrtí fyzické osoby se zapisuje do knihy úmrtí podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, kterou mají na starost obecní úřady. Důkazem o smrti je potom matriční doklad neboli tzv. úmrtní list.
V případě, že je osoba nezvěstná nebo není možné určit smrt fyzické osoby, může soud tuto osobu prohlásit za mrtvou. Je však nutný podat návrh k soudu osobou, jenž má na věci právní zájem, tedy měla by být dědicem, popř. pozůstalým nebo věřitelem.

3.2.2 Existence pozůstalosti, resp. dědictví
Dědictvím je myšlen majetek zanechaný zůstavitelem, který je předmětem dědění. V praxi se často také používá pojem pozůstalosti, který se obsahově kryje s pojmem dědictví. V obou případech je však myšlen majetek, resp. věci v osobním vlastnictví zůstavitele, movité či nemovité, dále potom pohledávky, pokud smrtí zůstavitele nezanikly. Do dědictví spadají samozřejmě také dluhy a závazky, autorská práva, patenty a peněžité nároky zůstavitele vůči zaměstnavateli."

The Nottingham Trent University, B.I.B.S., a.s. Brno, obor Ekonomika a management, písemná práce k modulu Základy veřejného a soukromého práva.