1.

Úvod

2.	Obecná definice korupce

2.1	Definiční rozčlenění korupce

3.	Korupce v legislativě

3.1	Nejdůležitější zákony a další standardy

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

„1. OBECNÁ DEFINICE KORUPCE
V publikaci Lobbing a korupce při tvorbě veřejné politiky Bažantová (2007) uvádí, že korupce se objevuje všude tam, kde je moc, to znamená tam, kde je právo rozhodovat a disponovat zdroji. Za tyto zdroje pak považuje rozpočtové prostředky, státní zakázky, daně, cla atd. Korupce je soustředěna na ovlivnění rozhodování, které má nejen podobu rozhodnutí o povolení, přidělení či výběru korumpujícího subjektu, ale i podobu zákazu, zamezení či nepřidělení výběru ekonomicky nebo politicky konkurenčním subjektům. Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že k pojmu korupce se váží zejména pojmy moc a zdroje. Je nutno dodat, že další pojem, který se s korupcí zcela jistě váže je nedostatek nebo zcela chybějící kontrola.
Slovo korupce pochází z latiny . Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. Korupce postihuje politiku, hospodářství i společnost. Může být jak drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním.
Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii – vládě zlodějů, loupežníků (doslovný překlad) – kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.
Ačkoliv korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo obchodu s drogami, tak se zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity. Pro porozumění tomu, jak korupce vzniká, jak roste a co ji udržuje, je důležité ji od trestné činnosti oddělit. A pak vytvořit a uplatnit podmínky, pravidla a zákony, které umožní ji omezit a postihovat.
Dnes nejrozšířenější definicí mezi společenskými vědci a také politiky je již klasická definice od Josepha Nye (*19. ledna 1937 South Orange, New Jersey, americký politolog, teoretik mezinárodních vztahů, jeden z hlavních představitelů neoliberálního institucionalismu. Působí jako profesor mezinárodních vztahů na John F. Kennedy School of Government Harvardovy univerzity, jejímž byl děkanem), který definuje korupci jako: „Chování, které se odchyluje od formálních povinností veřejné role pro soukromé (osobní, rodinné nebo skupinově orientované) zájmy, pro finanční nebo statusový zisk, a dále o jakékoliv chování, které porušuje pravidla za účelem zvýšení soukromého vlivu.“ Definice chápe korupci jako deviantní chování, kterým jsou porušovány společností daná pravidla. Za korupci je však považováno pouze takové deviantní chování, kdy pravidla porušuje držitel veřejné funkce a dochází tak ke zneužívání veřejné moci ke vlastnímu či úzce skupinovému prospěchu. Podle této definice je klíčovým kritériem pro identifikaci korupce akt porušení společenských norem, které regulují chování držitele veřejné funkce, korupční chování je tak deviantní, tzn. odchylné od souboru norem v dané společnosti. Přístup bývá označován za striktně legalistický, indikátorem korupce je chování, které odporuje právním normám. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že bez znalosti související legislativy budeme pojem korupce zcela jistě chápat, ale pouze intuitivně a v rovině nepsané etiky a morálky společnosti. Korupci je nutno jako nežádoucí fenomén mít zcela jasně vymezen v právním systému, jen tak bude zcela jasná nepřípustnost korupčního jednání.
Definice pojmu korupce a její jasné vymezení je nutné i vzhledem k hojnému používání politiky, novináři, sociology, právníky apod., přičemž každá skupina používá tento termín ve shodě se svým profesním statutem, čímž mu dává poněkud jiný význam. Význam se navíc posunuje i podle hodnotové orientace té které společenské skupiny či profese, nemluvě již o její politické orientaci."

Seminární práce do předmětu Lobbying a zásady efektivního vyjednávání.