1.	Starověký Řím

1.1.	Doba královská (8.- 5. století př. n. l.)

1.2.	Římská republika (klasická)

1.3.

Principát

1.4.

Dominát

"Starověký Řím – Římská republika (klasická)

• První etapa vývoje římského státu. Nové státní zřízení dostalo název res publica – věc veřejná. Řím se postupně stal rozhodující silou antického světa.
• Charakteristickým rysem národního charakteru byla sedlácká střídmost, utilitárnost a přísný způsob života. Pěstovali v sobě ducha strohého, udatného vojáka a v dobách míru dobrého hospodáře a úředníka, který je schopen přispět ke zdárnému vývoji státu.
• Mocenský vzestup Říma znamenal především přičlenění se k helénistickému světu. Římané nechtěli být pokládáni za barbary, snažili se dohnat co se dá – přejímali hotové řecké myšlenky a formy.
• Řím prodělával velké vnitřní krize – konflikt patricijů a plebejů. Od agrárního způsobu hospodaření přecházel Řím postupně k tržní formě společnosti. Politický boj plebejů o zrovnoprávnění měl pozitivní vliv na demokratizaci ústavního prostředí.
• Územní rozsah římského státu poskytoval bohaté zdroje otroků, zanikaly staré patriarchální formy otroctví a rozvinuly se do klasické formy otrokářského způsobu výroby. Část obyvatelstva drancováním porobených území zbohatla. Stará pozemková aristokracie a bohatí plebejové tvořili tzv. nobilitu. Na druhé straně se nebezpečně rozrůstala vrstva zcela nemajetného svobodného obyvatelstva. Vnitropolitická krize se odehrávala v několika rovinách a nastalé zmatky byly předzvěstí konce republiky. Na politické scéně proti sobě stála senátní strana optimátů a opoziční strana populárů – podstatou konfliktu bylo rozštěpení zájmů uprostřed nobility.
• Z hlediska státní správy bylo jasné, že římská ústava nevyhovuje potřebám gigantického impéria. Neudržitelná byla správa provincií, jež byly v naprosté závislosti na centru.
• V popředí byla otázka armády. Do armády byly přijímáni občané bez censu – pevný plat, přidělená výzbroj. Po 16 letech služby dostávali vysloužilci pozemky. Ve vojsku – přísná kázeň.
• Sullova diktatura – byla prvním otevřeným pokusem o likvidaci republiky. Sulla položil základy neomezené monarchistické moci, jím vytvořená vláda pak zajišťovala převahu oligarchie, tedy ne nobility jako celku, ale jen její části. Sulla dosáhl své moci za podpory námezdního vojska.
• Období triumvirů – Řím přešel z republikánské ústavy k vojenské diktatuře. Významné postavení – Crassus, Pompeius (díky vojenským akcím). Obnovili úplně pravomoci tribunů lidu, hodnost cenzorů, zreformovali soudnictví. Důležitou úlohu měli volby magistrátů. Kandidáti si museli získat přízeň voličů. Při volbách měli vliv válečné úspěchy. Kandidáti se projevovali při demokratických proslovech. Významných úspěchů v úřednické kariéře získal Cicero (zastánce aristokratické republiky a moci senátu)."

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.mpu-prague.cz/site/attachments/ada492358294b290df0127af1daabb09/17%20referat.doc.