1.	Historie problematiky práv dětí

1.1	1. etapa - období infanticidy (zabíjení): starověk až 4. století

1.2	2. etapa - období „nedbání, nevšímavosti k dítěti“

1.3	3. etapa - období ambivalentního přístupu

1.4	4. etapa – období intruze

1.5	5. etapa – období socializační

1.6	6. etapa – období podpory a pomoci dítěti

2.	Historie dětských práv

2.1	Všeobecná deklarace lidských práv

2.2	Deklarace o právech dítěte

2.3	Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

2.4	Úmluva o právech dítěte

2.5	Světový summit o dětech

3.	Obsahová struktura Úmluvy

3.1	Čtyři základní principy Úmluvy

4.	Problémy naplňování práv dětí

5.	Použitá literatura

"Dětská práva.

Historie problematiky práv dětí. -Etapy poznávání dítěte z historického hlediska:
1. etapa - období infanticidy (zabíjení) - starověk až 4. stol.)
• nulová hodnota dítěte, ´=předmět
• Dva typy dětského obrazu ze starého Řecka:
o Dionysiánský model – jedinec je plný materialistických sil, je základnou možného zla, proto se musí náležitě krotit. To vede k ubližování dítěti a jeho „napravování“ k obrazu vychovávajícího.
o Apolloniánský model – dítě je chápáno jako nevinné, andělské, přinášející radost a pohodu. (přístup se blíží modernímu západnímu pojetí dítěte)
• Kategorie násilí páchaného na dětech:
o Ohrožení rodiny – dítě se v dobách hladu a nouze stává existenční přítěží., ponecháno bez pomoci nebo aktivně usmrceno
o Výběr pohlaví - ve starověku se rodiny spíše zbavovaly novorozených holčiček než chlapečků. (-> méně žen- nižší porodnost- socioekonomický nástroj, nadřazenost mužského pohlaví,
o Pomsta nepříteli - nepřítel je vybit jednou provždy, pokud je vybito celé jeho potomstvo.
o Obětované děti - dětské oběti jsou doloženy z nejrůznějších kultur i dob, šlo o univerzálně rozšířenou praktiku.
o Hanba a společenské odsouzení - zahubení dítěte z hanby, ze strachu před společenským zavržením se dopouštěly nejčastěji matky, zpravidla neprovdané nebo v sociální tísni a zpravidla těsně po porodu.
o Znetvoření – jedná se především o rituální společenské praktiky, které obvykle nevedou přímo ke smrti dítěte, přesto ho fyzicky poškozují.

2. etapa - období „nedbání, nevšímavosti k dítěti“ (4. – 13. stol.)
• Hodnota dítěte po stránce ideové se změnila, i když manipulativní přístup k dítěti přetrvává a jeho společenská hodnota se nezvýšila.
• Změnu přineslo křesťanství, které uznává dítě jako lidskou bytost se stejnými právy před Bohem, tedy i před lidmi.
• První nalezince (cca 7. stol.)
• Dítě jako zmenšenina dospělých, bez zvláštností odpovídajících potřebám dětí

3. etapa - období ambivalentního přístupu k dítěti (14. - 17. stol.)
• první poznatky o vývoji dítěte a jeho potřebách, především díky záznamům vychovatelů budoucích panovníků
• Odpor k projevům dětské přirozenosti
• Tvrdé tresty, přísný režim
• Jan Amos Komenský- obrat k dítěti, zvyšuje prestiž dětství pro jedince i společnost, celoživotní vzdělávání, demokratizační trendy"

Práce byla použita pro přípravu na státní závěrečné zkoušky z předmětu Sociální pedagogika na Univerzitě Hradec Králové. Je psaná formou odrážek.