1.	Úvaha o šikaně

2.	Výpis článků

2.1.	Bodnutý chlapec bude týden v nemocnici

2.2.	Děti poznaly nový druh týrání - mobily

2.3.	Děti surově zbily spolužáka

2.4.	Chlapec málem uškrtil spolužáka

2.5.	Chlapec platil, aby nebyl bit

2.6.	Chovanci zapálili chlapce

2.7.	Každý druhý školák zažil šikanu

2.8.	Nezletilí bili spolužáka

2.9.	O šikaně školy mlčí

2.10.

Po škole tě zabiju

2.11.

Policisté šetří další případ šikany na školách

2.12.

Šestiletou holčičku znásilnili tři devítiletí chlapci

2.13.

Šikana - netrestaný zločin

2.14.

Šikanou žáka se zabývá policie

2.15.

Školáci brutálně zbili svého spolužáka

2.16.

Školák napadl nožem spolužáka

2.17.

Školák ze sedmé třídy terorizoval spolužáky

2.18.

Školák zranil spolužačku

2.19.

Školy neumějí trestat šikanu

2.20.

Tak jako o maminku se ještě s nikým nepral

2.21.

Věk dětí, kterých se šikana týká, klesá

2.22.

Vyhrožovali spolužačce zabitím

2.23.

Zvoní hrana dětem nebo nám

2.24.

Žáci mluví o šikaně - učitelé nemohou

"Co si myslím o šikaně

Proč zrovna šikana, šikana a mobilní telefony, proč školy se šikanou nic nezmůžou, jaká opatření by se dala realizovat

Dříve jsem se díky osobní nepříjemné zkušenosti začala zajímat o problém šikany a sbírat proto různé články. Články z novin a časopisů mám schované v originále, ale protože novinový papír není příliš trvanlivý, rozhodla jsem se články přepsat do počítače a seskupit si je dohromady.
Když byl bratr na prvním stupni základní školy, setkal se s šikanou na vlastní kůži. Ze začátku jsme doma moc nepoznali. Občas přišel s modřinami a tvrdil, že to má z tělocviku. Začal ztrácet věci, chodil domů hladový. To už bylo doma každému vše jasné, jen on o tom nechtěl příliš mluvit. Když jsme se obrátili na školu, vlastně nikdo to nechtěl příliš řešit a škola žádala, aby zůstal tento případ v tajnosti a příliš se to nerozkřiklo. Začalo mě zajímat jaké možnosti škola doopravdy má, co sám zmůže šikanovaný a kam až jsou agresoři v praxi schopni zajít.
Články ukazují na to, že dnešní děti jsou opravdu velmi vynalézavé. Technika jde dopředu a dnes už i na základní škole má každé dítě mobilní telefon. Článek „Děti poznaly nový druh týrání – mobily“ ukazují na problémy ve skandinávských zemích. Zatím šlo „jen“ o posílání vulgárních „textovek“ i ty ovšem dokážou dítěti psychicky ubližovat. V dnešní době, šest let od doby napsání vložených článků, je technika ještě jinde. Nestačí posílání vulgárních SMS. Děti své krutosti natáčejí, rozesílají po škole, umisťují na internet a nesmírně se baví. Jen se podívejte na server www.youtube.com a zadejte do vyhledávače „šikana ve škole“.
Když se podíváme na fyzickou šikanu. Dříve bylo běžné, že slabší musel silnějšímu dávat svačinu, peníze, jinak byl bit. Dnes. Nedáš svačinu, zapálíme tě, znásilníme nebo klidně zabijeme. Jak je možné, že během přestávky může dítě skončit v takovém stavu, že je nutné převést ho do nemocnice? Jednoduché. Dozory na chodbách škol nejsou dostačující. Vím, že i učitel chce svoji přestávku, ale pokud vedení školy sestaví kvalitní rozpis služeb, kde bude docházet k pravidelnému střídání, tak v tom nevidím problém. Bez služeb, ale panuje na školních chodbách zmatek a „myši mají pré“. Nehlídané třídy, nehlídané šatny, záchody. Takových míst, kde se můžou odehrávat krutosti a násilnosti.
Dobře, dítě nebylo hlídané, a začíná domů chodit oklikou, aby ho silnější spolužáci nepotkali, nechodí do školy vůbec, má modřiny a rodič už ví, co se děje. Jde proto do školy. První chybou učitele je, že si nechá zavolat agresora, udělá na něj „ty-ty-ty“ a agresor ví, že než se začne něco pořádně řešit má spoustu času, aby oběť zaplatila za to, že mluvila. Dalším častým krokem školy je, nabádat rodiče, aby nic neříkali, že se vše vyřeší, ať si nechají problém pro sebe. A proč? Škola má dobré jméno a vedení je jasné, že díky šikaně o pověst dobrého vzdělávacího ústavu s rodinným přístupem velmi rychle přijde."