1.

Porod

2.

Výchova

3.	Literatura

"2.VÝCHOVA
Jakmile umělo dítě chodit, muselo se postupně přizpůsobovat domácímu řádu, což se v nutném případě neobešlo bez násilí. Děti se musely chovat slušně u stolu a vypomáhat v domácnosti. Dítě se účastnilo jak práce, tak i zábavy rodičů, ale zbýval mu i čas na hraní.. Děti nevyrůstaly odděleně od světa dospělých, nemusely mít silný citový vztah pouze k rodičům, ale třeba i ke kojné, služce či čeledínovi. U dětí se dlouho nedělal rozdíl mezi pohlavími. K životnímu prostoru dítěte, ve kterém sbíralo všechny své zkušenosti, patřil dům i ulice a sousedství.
Cílevědomá výchova v raně novověké domácnosti ještě neexistovala, nanejvýš možná ve zvláště zbožných rodinách. Dítě ovšem muselo bezvýhradně poslouchat otce. Od dětí se vůbec očekávala bezpodmínečná poslušnost vůči rodičům. Otec si často zjednával pořádek pomocí trestů a metly. V této době se ovšem bití dětí nemohlo stát předmětem kritiky, ledaže by se zvrhlo v jejich týrání. Děti musely pomáhat v domácnosti, protože rodina byla na pomoc dětí materiálně odkázána. Byl jim také vštěpován křesťanský způsob života, i když dodržování církevních přikázání se asi mnoha lidem zdálo důležitější než morální život. Samozřejmostí nebyla dlouho ani návštěva kostela akaždodenní modlitba. Skutečně vědomá výchova se prosadila až na konci 17. století. Cílem této výchovy ale nebylo formování samostatných osobností, nýbrž přivedení dětí na cestu mravně čistého a křesťanského života, jehož principy byly zakotveny nábožensky. Jinak měla výchova odedávna zvláštní postavení jen v horních společenských vrstvách.
Přestože měla výchova dítě připravovat na pozdější život, pomáhat mu a sloužit, vytvářela i problémy a rozpory. Dítě mělo být poslušné vůči rodičům a vrchnosti, ale zároveň se mělo stát zodpovědným člověkem a občanem schopným samostatného jednání. Mělo potlačovat vášně a náladovost, učit se žít racionálně a přitom se chovat přirozeně.
Vztahy rodičů a dětí se v tomto období velmi měnily. Forma osobních vztahů závisela na sociálním statusu rodiny, na druhu pracovní činnosti, kterou se rodina zabývala a také na počtu dětí v rodině. Čím měně dětí se v rodině nacházelo, tím více se jim rodiče mohli věnovat. Ale děti z bohatých i chudých rodin prožívaly nešťastné nebo docela šťastné dětství. V každé době existovaly děti, které vyrostly v harmonických vztazích ke svým rodičům a celý život s nimi vycházely dobře. Avšak když už jednou děti odešly z domu, byly jejich kontakty s rodiči velmi řídké. To se zásadně změnilo teprve v 19. století. Existuje i mnoho případů, kdy děti své rodiče nenáviděly, či dokonce nařkly své matky z čarodějnictví. Nemůžeme ale tvrdit, že děti v raném novověku by byly považovány jen za zátěž či levnou pracovní sílu."