1.	Didaktika ZŠ

1.1.

Pojmy

2.	Didaktické zásady

3.	Schéma výuky

4.	Vyučovací koncepce

4.1.	Pragmatické vyučování

4.2.	Slovně názorné vyučování

4.3.	Problémové vyučování

4.4.	Programované vyučování

4.5.	Rozvíjející vyučování

5.	Pedagogický reformismus

5.1.	Metody a cíle

5.2.	Esencialistický

5.3.	Rekonstrukcionalistický

6.	Vyučovací metody

7.	Klasifikace

8.	Monologické metody

9.	Dialogické metody

9.1.	Pravidla pro kladení otázek

10.	Písemné metody

10.1.

Práce s textem

10.2.

Metody demonstrační

11.	Metody praktické

12.	Metody aktivizujíc

13.	Organizační formy vyučování

13.1.

3 hlediska

14.	Diferenciace

15.	Alternativní vyučování

16.	Angažované učení

17.	Didaktické vyučovací prostředky

18.	Hodnocení žáků

19.	Příprava učitele na vyučování

20.	Vztahy učitele a žáka ve vyučování

21.	Kladení otázek

22.

Plánování

23.	Divergentní myšlení

24.	Aktivizující metoda

25.	Přístupy k výukovým programům

26.	Hnutí nové výchovy

"DIDAKTICKÉ ZÁSADY
- obecné požadavky, které jsou v souladu s cíly výchovy a vzdělávání
Komenský – asi 190
Dnes – zásada názornosti ( bezprostřední, zprostředkované), uvědomělosti a aktivity, soustavnosti a systematičnosti, přiměřenosti, trvalosti, zásada vědeckosti, zásada spojení teorie s praxí
Paměť – vštípení, uchování, vybavování, reprodukce
Pozornost – největší je na začátku a na konci hodiny
Uvědomělost a aktivita – požadavek aby Ž věděl proč se učí, aby byl aktivní
Aktivita – zájem, upoutat pozornost, prosadit se, základem je motivace k aktivitě (primární a sekundární- poznávací, výkonová, společenská), pro žáka je důležité být akceptován
Motivace – hybatel, něco co nás směruje a udržuje jednání

SCHÉMA VÝUKY
Podmínky: teorie, zákonitosti, makro a mikroprostředí
Prostředky: plánování, organizace, příprava, modernizace, inovace
Cíl: vychovat gramotného občana
Výuka: INFORMATIVNÍ – běžná výuka, U má monopolní postavení, aktivní je většinou U, učení je otázkou paměti
HEURISTICKÁ – U se zaměřuje na podporu poznávacího potenciálu žáka, Ž objevuje, tvoří, stává se soběstačným, Ž je stavěn do problematických situací – fáze řešení problému – postižení a vymezení problému, analýza(promyšlení), hypotézy (domněnky), ověřování (verifikace), závěr
PRODUKČNÍ – nejstarší, přímo v pracovním procesu, teorie se spojuje s praxí, rozvíjí se pracovní dovednosti v souladu s teorií
REGULATIVNÍ – přímě řízená výuka, programování, algoritmizace, počítačem – principy(řízení, upevňování, aktivního tempa..)
Algoritmus – přesný předpis pro vykonávání soustavy operací, znaky – determinizovanost(musí se dodržovat přesná následnost), hromadnost, resultativnost(záruka úspěšného výsledku, pokud se dodrží postup)

VYUČOVACÍ KONCEPCE
- reálně uskutečněné vyučování a jeho pojetí, odpovídá soustavě teoretických názorů, empirických poznatků a praktických zkušeností
- liší se dobou vzniku(každá doba nese své), organizací vyučování, v pevném sledu etap, v pojetí žáka
- pragmatické vyučování – 9. – 16. st., veškerá pravda v písmu, základem je slovo, pamětní učení, opakování, Ž jako pasivní objekt, není určen začátek a konec školního roku, výuka ve skupinkách
- slovně názorné vyučování – 17.st. až do dnes, počátky kapitalismu, sensualismu (Komenský),asocialismu (Herbert), jednotná organizace, třídy podle věku a znalostí
Etapy: S – smyslové vnímání, rozumové zpracování (porozumění, úsudek), využití, struktura hodiny:
začátek, pokrok, dokonalost
A – jasnost a podrobné podání, klidné zaměření, asociace(beseda, rozhovor… - postupující zaměření), systém(U určí pravidla a zobecní) – klidné uvědomění, metoda (činnost – aplikace učiva) – postupující uvědomění, kázeň – vedení – mravní výchova
Ž by měl být více aktivní"