"2 Cíl a metodika práce
Součástí vnějšího prostředí je i prostředí politické či právní. To, jak funguje trh práce ovlivňuje právní úprava této oblasti – již zmiňovaný zákoník práce. Cílem mé práce je analyzovat některé oblasti vytvořené v době vrcholného socialismu, které v současnosti již zbytečně omezují zaměstnavatele, zejména malé firmy.
Kromě prostudování zákoníku práce jsem pročetla některé články v tisku zabývající se danou problematikou.

3 Vlastní práce
Zákoník práce hovoří o zaměstnavateli a zaměstnanci jako o rovných partnerech, kteří na základě svobodné volby vstupují do vzájemného vztahu. Zároveň ale hledí na zaměstnance jako na sociálně slabšího a snaží se ho všemožně chránit. Samozřejmě souhlasím s tím, že v boji s velkými korporacemi je bez právní ochrany obyčejný smrtelník téměř bezbranný. Zákon v roce 1965 však neuvažoval situaci, kdy zaměstnavatelem bude jen o něco lépe situovaná fyzická osoba, která musí přemýšlet především ekonomicky. Pomineme fakt, že zaměstnavatel kromě 100 % mzdy platí za zaměstnance ještě dalších 35 % mzdy jako sociální a zdravotní pojištění a dále je povinen vyplácet mzdu zaměstnanci i v některých případech, kdy pracovník není na pracovišti (dovolená, překážky v práci…). Zákoník práce však stojí za zaměstnancem i v takových případech, které v konečném důsledku mohou vést k paradoxním situacím.

3. 1 Výpověď
V této oblasti stojí zákon jednoznačně na straně zaměstnance.
Dle § 61 může dát zaměstnanec výpověď bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 2 – 3 měsíce a zaměstnanec se nemusí zajímat o to, zda zaměstnavatel sežene patřičnou náhradu. Jediné, co zákon zaměstnavateli umožňuje, je sepsání konkurenční doložky, která zakazuje zaměstnanci pracovat po skočení pracovního poměru určitou dobu ve stejném oboru.
Zaměstnavatel může však dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů jasně stanovených zákonem v §§ 46 a 53: zrušení zaměstnavatele, nadbytečnost, pozbytí zdravotní nebo právní způsobilosti k práci, pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin (za určitých podmínek), vážné porušení pracovních povinností,… Zejména poslední uvedený případ se velice těžko dokazuje, pokud by chtěl zaměstnavatel propustit zaměstnance, který v pracovní době požívá alkohol, musí ho chytit tzv. in flagranti. V jisté společnosti po předchozích zkušenostech přistoupili k namátkovým dechovým zkouškám během pracovní doby.
Ještě horší je však zbavit se zaměstnance, který se ukázal být nepotřebný – nemá dostatečné vzdělání, zkušenosti nebo schopnosti. Takového člověka může zaměstnavatel propustit jedině ve zkušební době a to jen tehdy, je-li písemně stanovena v pracovní smlouvě. V jiných případech musí zaměstnavatel najít zástupný důvod nebo se pokusit se zaměstnancem dohodnout."

Součástí práce je menší tabulka.