1.	Multimediální prostředky výuky

1.1.

Definice

1.2.	Základy programovaného vyučování a učení

1.3.	Multimediální pomůcky ve výuce

1.4.	Video-konference a výuka pomocí počítačových sítí

1.5.	Interaktivní výuka

2.	Systém distančního vzdělávání

2.1.	Definice a návaznost na neobehavioristické teorie programového učení

2.2.	Zobecněný model průběhu distančního vzdělávání

2.3.	Specifické nároky na účastníky studia a na studijní pomůcky

2.4.	Personální zajištění distančního vzdělávání

2.5.	E-learning

2.6.	Evropské otevřené univerzity

"Základy programovaného vyučování a učení

Koncem padesátých a začátkem šedesátých let bylo ve Spojených státech a následně i v dalších zemích zaváděno do pedagogické praxe programované vyučování. Teoreticky vyrostlo z behaviorálních výzkumů B. F. Skinnera, S. L. Presseyho, N. A. Crowdera, J. Hollanda aj. Znamenalo v mnohém převratně nový přístup k učení jako k osvojování vědomostí a dovedností. Poměrně rozsáhlé, sofistikované a složité výzkumy chování vyšších organizmů i lidí vedly autory k několika základním principům, které by měly být při výuce (resp. učení)
respektovány:
• kvantování informací,
• aktivizace adresátů zadáváním otázek a úkolů,
• zpětnovazební informace o dosahování výsledků učení,
• individuální tempo učení,
• účast adresátů na přípravě programu.

Jak uvidíte dále, jsou tyto principy víceméně shodné s principy distančních forem studia. Proto znovu zdůrazňujeme, že distanční vzdělávání zužitkovává průkopnickou práci psychologů a pedagogů angažovaných v programovaném vyučování a že bez ní by se patrně nemohlo tak rychle rozšířit.
Dávkování učiva i zadávání úkolů, otázek, předkládání problémů, příkladů apod. vyžaduje hlubokou metodickou analýzu učiva, respektování logických vztahů i didaktických zásad, vede k účelové redundanci předkládaných informací, ke grafickému členění textu, k zařazování shrnutí, ponechávání míst na poznámky a k mnoha dalším opatřením, které mají studujícího (programově) vést při učení a řídit jeho (samostatnou) práci.

Otázka: Co si představujete pod výrazem dávkování učiva?
Jde o rozdělení prezentovaného učiva do menších (až malých) logických celků, přičemž velikost dávek nelze vymezit obecně, protože závisí na mnoha proměnných. Platí, že jednotlivou dávkou je takové množství učiva, jehož správné pochopení prověří jednoduchá otázka, úkol nebo příklad (výpočet).

Otázka: Proč je rozdělování učiva na dávky při individualizaci učení důležité?
Realizace zpětné vazby vyžaduje aktivitu studujícího a předpokládá jeho vlastní (tvůrčí) činnost při učení. Kontrolou správnosti si může ověřit, zda učivo správně pochopil.

Trvalé (průběžné) aktivizace se dosahuje opakovanými konfrontacemi vlastních řešení studujících se správnými výsledky (odpověďmi). Tím není řečeno, že zpětnovazební informace musí následovat po každé učební dávce. V každém případě je však třeba zamezit tomu, aby nedocházelo k upevňování chybných reakcí. Má se nicméně zato, že co nejčastější „úkolování“ studujících je velmi účinné.
Zpětnovazební informace o postupu učení se získává nejčastěji otázkou a odpovědí, vypočítáváním části nebo celého příkladu, doplněním chybějícího písmene, čísla, symbolu, vzorce, znaku, (klíčového) slova popř. celé věty (zde je už kontrola obtížnější a méně jednoznačná). Může jít o vypracování grafu, doplnění obrázku, schématu, pokynů, definic, přiřazení odpovědí či jejich výběru z předložené množiny apod. Výsledky se sdělují v následujícím textu, na konci textu (v „klíči“ správných odpovědí), v přiložených formulářích popř. je celý postup řízen automaticky počítačem (např. u hypertextových vzdělávacích programů prezentovaných počítačem). Čím kratší je doba mezi samostatným řešením a kontrolou jeho správnosti, tím lepší je paměťové upevnění učiva.
Důležitý je také požadavek účasti studujících na tvorbě studijních materiálů i pomůcek. Realizuje se tzv. pilotní výukou, tj. kontrolou studia vybraných jednotlivců popř. skupin a následující úpravou materiálů podle připomínek, zjištěných nedostatků apod. Kritické je přitom posouzení podílu splněných a nesplněných úkolů, ověřující dílčí části programu a umožňující zhodnotit přiměřenost dávkování učiva i zadávaných úkolů. Důležité je rovněž ověřit pochopení větších celků učiva. K tomu slouží sebehodnotící testy zařazované např. na konci celých kapitol (modulů)."

Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně. Otázky a odpovědi jsou odlišeny kurzívou. Práce obsahuje 1 tabulku.