Úvod

1.	Teoretická část

1.1	Strategie změny postojů

1.2	Modely postupné změny

1.3	Stres a zdraví

1.4	Měření zásadních životních událostí

1.5	Jak může stres ovlivnit zdraví

1.6	Faktory regulující vztah mezi stresem a zdravím

2.	Psychosociální stres

2.1	Zvládání psychosociálního stresu

3.

Závěr

4.	Použitá literatura

"1.1 Strategie změny postojů
Způsoby, jakými různí jednotlivci zvládají stresové zátěže, jsou různé. Hewston (2006, s. 574-575) zdůrazňuje přínos sociální psychologie ke studiu chování ve vztahu ke zdraví a psychosociálního stresu. Obě tato výzkumná témata jsou pro naši disciplínu zdrojem odvážných možností. Sociální psychologové, jakožto odborníci na strategie změny postojů a chování, mohou výrazně přispět ke studiu chování ve vztahu ke zdraví a jeho změn. Totéž platí pro výzkum stresu. Ty nejvíce stresující životní události (např. rozvod, úmrtí) doprovázejí často narušené sociální vztahy. Zdravotní dopad stresujících životních událostí navíc závisí také na schopnosti jedince vyrovnávat se s krizí a na míře sociální opory od příbuzných a přátel, které se mu dostane. A konečně dopad stresu na zdraví je částečně zprostředkován negativními změnami v chování ve vztahu ke zdraví, jako je intenzivnější kouření nebo konzumace alkoholu.
Vzhledem k výraznému počtu úmrtí (Hewston 2006, s. 613), které lze přičítat změnitelným faktorům životního stylu, jsou účinné strategie změny chování ve vztahu ke zdraví cenným příspěvkem k primární prevenci. Během posledních desetiletí došlo k velkému pokroku v sociálně psychologickém chápání procesů přesvědčování a změny postojů. Psychologie zdraví představuje hodnotnou sféru uplatnění těchto znalostí. Sociální psychologové mohou pomoci navrhnout účinné kampaně ve sdělovacích prostředcích, které budou lidi informovat o zdravotních rizicích zdraví škodlivých vzorců chování.

1.2 Modely postupné změny
Jedním omezením teorií chování (Hewston 2006, s. 583-584) ve vztahu ke zdraví a také obecnějších teorií, jako je teorie plánovaného chování, je, že se zaměřují na determinanty motivace jedince chovat se určitým způsobem a předpokládají, že lidé se chovají v souladu se svými úmysly. Skutečnost, že behaviorální záměr je nejlepším predikátorem chování, podporuje platnost tohoto předpokladu. Výzkum chování ve vztahu ke zdraví však přináší mnoho příkladů nedůslednosti mezi záměrem a chováním, jako jsou kuřáci, kteří chtějí přestat, ale nepřestanou, nebo se ke kouření po pár dnech vrátí, nebo lidé držící dietu, kteří ji porušují. Někdy k těmto nedůslednostem dochází proto, že jedinci své úmysly mění, ale často je to tak, že lidé chtějí svůj záměr realizovat, ale nemají dostatek dovedností, aby se chovali v souladu se svým záměrem. Použití kondomů například vyžaduje několik dovedností od technické zručnosti při správném nasazení kondomu až k sociálním dovednostem při hovoru na toto téma s partnerem.
Naproti tomu modely postupné změny chování ve vztahu ke zdraví předpokládají, že lidé postupně procházejí několika stadii od rozhodování k jednání a že pro přechod mezi různými stadii jsou důležité různé predikátory. Předpokládá se, že různá stadia představují kvalitativně odlišné vzorce chování, přesvědčení a zkušeností a že se liší faktory, které zajišťují přechod mezi stádii podle toho, o který konkrétní přechod mezi stadii se jedná."