1.	Pisálek nebo novinář

2.	Etický kodex novináře

3.	První zpráva začínajícího novináře aneb šéfredaktor zadává

4.	Jak je lehké sklouznout k plagiátorství

4.1	Nedostatek zkušeností, časový přes

4.2	Myšlenkové plagiátorství – inspirace od konkurence

4.3	Nevědomé plagiátorství – citace

4.5	Využívání agenturního zpravodajství

5	Působnost autorského zákona aneb máme mít strach?

6	Výchova mladých novinářů

„ Ad 3./
Napsat první zprávu, napsat první článek zdá se z hlediska laického jednoduché. Stačí myšlenka, podnět, událost, poznámkový blok, tužka, popř.laptop, diktafon, multifunkční zařízení, v maximalistickém pojetí pak moderně zařízená kancelář oplývající technologickými vymoženostmi. Nadpis, úvod ve formě domicilu a pak prostá sdělení na otázky: kdo, co, kde, kdy. Věcný informační postup, na kterém snad ani není co zkazit. Ale pak přijde korekce, edice,grafik, šéfredaktor a běda, nepodaří-li se vám padnout do jejich představ či dobré nálady. Nepřeháním.
Zpravodajskými žánry snad prošel každý z nás. Patří mezi ně: zpráva, fleš, publicistický referát, riport, interview, oznámení, inzerát, komuniké a publicistické žánry v užším slova smyslu.Jejich charakteristiku si odpustím (viz. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty). Redaktorské začátky jsou krušné v tom, že jste tlačeni časem…ještě víc než vaši služebně starší kolegové, v redakci vládne nervozita, na zaučení zapomeňte. Jste hozeni do vody a plavte, nebo se utopíte. Konkurence je velká, protože v tomto okamžiku nejste cenné zboží. Jste spíš přítěží a budete jí tak dlouho, dokud nepřijde práce s níž prolomíte, ohromíte. Něco jako bestseller v novinářské podobě….Z mých osobních zkušeností se tento průlom nedá očekávat pokud nebudete sami aktivní, houževnatí a ochotní se pouštět do složitějších žurnalistických žánrů. Spoléhat na štěstí, že objevíte další kauzu X, o které sice budete psát jako první, ale zájem okolních, konkurenčních médií bude rychlejší než byste se nadechli, a na kterou se stejně po jejím vyšumění brzy zapomene, je velmi nejistým startem úspěšné kariéry.Nevyjímaje skutečnost, že vás šéfredaktor bez předchozích zkušeností k takovému „soustu“ nepustí. Vypracovat se lze jedině pílí, která obnáší hodiny a hodiny strávené ve svých myšlenkových pochodech ve společnosti svého laptopu, neobtěžováni, nerušeni okolím. To ale nehovořím o práci v redakci, kde neustále zvoní telefony a šéf vám šlape na paty. Dobrý redaktor je redaktor v terénu, ale stejně tak v ústraní….“nevypíná,nespí“.
Jako začínající zprávař nezakrní,ale aktivně se pouští do žánrů beletrizujících, vtipným a čtivým fejetonem nepohrdne žádná redakce, glosa či esej oživí stereotyp periodika stejně jako reportáž z dosud periodikem nezmapovaného území. Problémem bývá přeskočit stávající držitele dekretů na „rozum a postavení“. Chce to velkou výdrž a schopnost přesvědčit, že ne vše nové musí být špatné.Osobní audience s předložením ukázek prací u šéfredaktora je nezbytná startovací čára. Zda uspějete či nikoliv záleží na samotné filozofii redakce a na ochotě šéfredaktora inovovat a možná i trochu riskovat.
Necháte-li iniciativu pouze na něm, nečekejte zázraky, tudíž ani osobní pokroky. Život redakce je kolotoč, je to boj o denní chleba. Pamatujte, nikdo na vás nemá čas, a většinou ani náladu. Chcete ukázat, že něco umíte? Chcete se něco naučit? Makejte na sobě sami!
Z osobní zkušenosti externí redaktorky mohu říct, že teorie a praxe se rapidně liší.
Zadání práce, konzultace, připomínky, závěrky, vše se řeší promptně, mnohdy pouze telefonicky a elektronicky. Osobní kontakt 1x týdně na poradě, prostor k debatě v rámci bodů programu. Zdroj informací internet, knihovna,archív redakce, práce samostatná bez průběžné kontroly. Konečné a vlastně jediné slovo má editor, který článek bez mrknutí oka vrátí s poznámkou: „nelíbí“ . Když má dobrou náladu, poznámku rozšíří, někdy dokonce zdůvodní a když je hodně dobře a krásně na tom světě, dá možnost přepracovat. Takový je systém práce v dnešních médiích. Ano, nemáme cenzuru, máme svobodu slova, ale je to boj o přežití, o každý publikovaný řádek. O penězích se bavit netřeba. I redakce,stejně jako jiné ekonomické subjekty, chtějí ušetřit. Externí redaktoři jsou levnější, o to méně kvalitní, mají široký záběr, většinou pracují pro několik redakcí současně, žádná jim není mateřská, vůči žádné necítí odpovědnost větší než je skutečným odrazem na jejich výplatní pásce, jejich práce je vítaná, protože je levná a méně problematická. Je to velmi prosté – líbí/nelíbí? stíháte /nestíháte?“