1.

Úvod

2.	Národní strategie bezpečnosti silničního provozu

3.	Dopravní výchova

3.1	Dopravní výchova musí být součástí obecného vzdělání

4.	Autoškola - další fáze dopravního vzdělání

5.	Vstupní praktické školení mladých řidičů

6.	Dopravní výchova represivními prostředky

6.1	Formy řešení přestupku

7.	Výhledy do budoucnosti

8.

Závěr

9.

Příloha

9.1	Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů

9.2	Vstupní školení

9.3	Pravidelné školení

9.4	Školení řidičů z povolání

9.5	Školení řidičů - referentů

“Dopravní výchova musí být součástí obecného vzdělání

Nejúčinnější formou, jak naplnit tento cíl, je zařazení samostatného předmětu „Dopravní výchova“ jako povinného předmětu pro základní školy nebo vyčerpávajícím způsobem zahrnout učivo do jiných vybraných předmětů základních škol. (Osobně bych upřednostnil první možnost.) Dosavadní zkušenosti prokazují, že optimálním obdobím pro absolvování uceleného kurzu dopravní výchovy pro děti je 4. až 5. třída základní školy.
V této části dopravní výchovy získávají děti základní návyky jak se chovat v dopravním prostředí a to jako chodci i cyklisté. Učí se zde řešit různé dopravní situace. Tato část výuky je organizačně i finančně nejnáročnější. Lze ji provádět přímo v provozu, ale nároky na zajištění bezpečnosti dětí jsou velmi vysoké a tak se v praxi prokázalo jako optimální tuto část výuky provádět v simulovaných podmínkách na dětských dopravních hřištích. Na závěr jsou děti přezkušovány a mohou získat průkaz cyklisty. Velkou výhodou je relativně dobrá dostupnost dopravních hřišť, na kterých mají žáci možnost bezpečně si v praxi ověřit získané poznatky.
Velmi důležitou roli v dopravní výchově kromě učitelů také hrají policisté, ať už městští nebo státní. V tomto ohledu významně v posledních letech významně stoupá význam především městské policie – její příslušníky bývá stále více vidět v blízkosti škol v kritických hodinách začátku a konce vyučování. Také technická opatření jako omezení rychlosti nebo instalace retardérů rozhodně nejsou zanedbatelným faktorem, přispívajícím ke zvýšení bezpečnosti.
Žáci prvního stupně základní školy v silničním provozu působí především jako:
A) chodci
B) cyklisté s doprovodem
C) spolucestující v autě, popř. autobuse
Pro tuto věkovou kategorii (6-11 let) je vhodné dopravní výchovu pojmout také formou her.
Jako chodci by žáci měli zvládnout:
● bezpečné chůzi po chodníku,
● bezpečném přecházení vozovky na rovném a přehledném úseku, po přechodu pro chodce, nadchodu a podchodu,
● porozumět významu světelných signálů pro chodce,
● získat schopnost rozeznat nebezpečná místa pro přecházení vozovky,
● rozpoznat nebezpečí, která hrozí chodcům za snížené viditelnosti,

Jako cyklisté by měli zvládnout:
● základní dovednosti jízdy na kole,
● užívání cyklistické přilby,
● pochopit důležitost uposlechnutí příkazů doprovázejícího dospělého

Jako spolucestující v automobilu by měli ovládat:
● bezpečném chování v automobilu,
● používání autosedačky a bezpečnostního pásu,
● poznatky o zásadách nastupování, vystupování, chování při jízdě v hromadné dopravě, chování na zastávce.
Děti musí získávat přínosné informace nejen od policie, na různých preventivně informačních akcích a přednáškách na škole, ale i z dětských pořadů v televizi a hlavně od rodičů a učitelů ve školách, se kterými jsou denně v kontaktu."

Obsahuje mapu a graf. Čistý text dosahuje cca 11 stran.