1.	Roviny geologického systému

2.	Literární druhy

2.1

Lyrický

2.2

Epický

2.3	Dramatický

3.	Epické žánry

3.1	Velká epika

3.1.1

Epos

3.1.2

Román

3.1.3

Legenda

3.2	Střední epika

3.2.1

Exemplum

3.2.2

Fabliax

3.2.3

Povídka

3.2.4

Novela

3.2.5

Romaneto

3.2.6

Skaz

3.2.7

Báje (mýtus)

3.2.8

Pověst

3.2.9

Pohádka

3.3	Malá epika

3.3.1

Příběh

3.3.2

Bajka

3.3.3

Parabola

3.3.4

Anekdota

3.4	Publicistické žánry

3.5	Žánry věcné literatury

4.	Lyrickoepické žánry

4.1

Balada

4.2

Romance

4.3

Idyla

4.4	Moderní epos

4.5

Poema

5.	Lyrické žánry

5.1	Tradiční žánry

5.1.1

Píseň

5.1.2

Elegie

5.1.3

Óda, hymnus

5.1.4

Dithyramb

5.1.5

Žalm

5.1.6

Epigram

5.1.7

Pásmo

5.2	Moderní dělení

5.3	Tradiční básnické formy

6.	Dramatické žánry

6.1

Tragédie

6.2

Komedie

6.3

Fraška

6.4	Tragikomedie

6.5

Činohra

6.6

Melodram

6.7

Opera

6.8

Muzikál

"Epické žánry
- Velká epika
• Epos - veršovaný děj a popis velké řady událostí, vypravěč stoj zcela mimo děj, podle tematiky (hrdinský, historický, rytířský, milostný, zvířecí…), v moderní literatuře bychom mohli označit i jako epos několikadílný román; epos může být i v ústní lidové slovesnosti
• Román - prozaický děj a popis; tři typy – autorský (děj je nahlížen autorem jako pozorovatelem), ich-román (vypravěč děj nejen nahlíží, ale přímo do něj vstupuje), román postav (není to vyprávění ale obsah vědomí – ten je reflektován v díle jako v zrcadle); dává možnost zachytit velké časové období (např. i jednu epochu); jedna z novějších románů je tzv. román-řeka (Hledání ztraceného času – Marcel Proust) – řada svazků tematicky propojených
• Legenda – na pomezí mezi velkou a střední epikou; spíše starší žánr; vypovídá o životě nějakého světce; poměrně uzavřený žánr; proměnlivá morfologie; dva druhy – jedna zachycuje celý život světce, druhá především na jeho vrcholnou fázi (tj. umučení a vstoupení na nebesa)

 Střední epika
• Exemplum – mimoliterární funkce při rozvíjení středověké spirituality; středověcí kazatelé uváděli exempla (příklady) z vlastní zkušenosti (tzv. memoráty) – potřeba ustanovit typická exempla (např. sborník Příběhy římské, v české literatuře např. tzv. Olomoucké povídky)
• Fabliaux – veršované útvary z městského prostředí; zábavná funkce; humorná nadsázka až satira
• Povídka – poměrně volný model, vymezuje se spíše opozicí proti eposu a románu; jádrem nějaká událost; časové i místní určení; na rozdíl od novely dovoluje malá odbočení od hlavní dějové linie; od románu se liší menším dějovým spádem a popisností; spíše prozaická; různé třídění (některé typy mají ustálenou podobu – arabeska (využívá dekorativního způsobu zobrazení; humoreska (idylická povídka, zdůrazněný humorný pohled na věc)
• Novela – tematicky sevřenější než povídka, dějově jednoduší; zvýrazněno realistické chápání života; postavy neprochází vývojem; hovorový jazyk; rámcová novela – zvláštní typ, jeden příběh jako rámec, z něhož vyplývají další příběhy (např. Boccacio, Chaucer); rozdíl v terminologii – v angloamerické literatuře je jako novel označován román, pro novelu je užíváno story, short story, pro strušnou novelu pak noveletto
• Romaneto – příspěvek české literatury; od novely se liší charakterem příběhu – v ústředí je nějaké tajemství, záhada (např. Jakub Arbes); často zmiňováno jako varianta novely (tzv. novela s tajemstvím)
• Skaz – z ruské lit. teorie; označení pro vyprávěný příběh, kdy vypravěčem příběhu je jedna z postav
• Báje (mýtus)- pokus primitivní společnosti o výklad světa; hrdiny většinou bohové; některé by mohly mít ale i historický základ
• Pověst - historické jádro, často k nějakému místu (hrad, zámek), o činech historických hrdinů
• Pohádka - v podstatě pověst bez místního ani časového určení (bylo nebylo), většinou s dobrým koncem; fantastické postavy, předměty atd.; moderní pohádka má jistý vztah k realitě, často pouze modifikace reálně existujících jevů (např. Karel Čapek, Vladislav Vančura)"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.