1.	Právní stát

1.1.	Právní jistota

1.2.	Výkon státní (veřejné) moci je omezen zákonem

1.3.	Spravedlnost zákonů

1.4.	Dělba státní moci

1.5.	Vznik právního státu

2.	Vztah etiky a práva

2.1.	Právo z filosofického hlediska

2.1.1.

Řečtí filosofové

2.1.2.

Křesťanští myslitelé

2.1.3.

J. Locke

2.2.	Dělení práva

2.2.1.

Právo pozitivní

2.2.2.

Přirozené právo

2.3.	Vnitřní kvalita práva

2.4.	Právo x etika - rozdíly mezi nimi

3.	Lidská práva

3.1.	Základní lidská práva

3.2.	Politická práva

3.3.	Sociální a kulturní lidská práva

3.4.	Praktické problémy spojené s realizací lidských práv

"Vztah etiky a práva
- lidské jednání je regulováno několika typy pravidel:
1) právní normy - jsou vynutitelné
2) mravní normy - ne všechny jsou součástí práva a tedy vynutitelné
3) pravidla etikety = pravidla jednání ve společenském styku
Právo
= soubor právních norem
- otázka: co musí být v právu vždy zahrnuto, aby se dalo mluvit o právu?
a) řečtí filosofové
- Aristoteles: právo rozděluje na přirozené a právo ustavené lidmi
- přirozené právo má všude stejnou platnost a existuje nezávisle na souhlasu nebo nesouhlasu lidí
- přirozené právo je dáno řádem světa
- stoikové: lidé mohou přirozené právo rozumem poznat a mají podle něj žít

b) křesťanští myslitelé
- přirozené právo odvozují od Boha: přirozený zákon= lex naturalis se odvozuje od věčného zákona = lex aeterna (věčný zákon vše na světě řídí)
- přirozený zákon vzniká tak, že se rozumní tvorové na věčném zákonu podílí svým rozumem
- problém je v tom, že člověk se kvůli své hříšnosti nedokáže řídit přirozeným právem, proto musí být ustaveno pozitivní právo (je ve shodě s přirozeným právem, ale na rozdíl od něj je vybaveno sankcemi za porušení pozitivního zákona)

c) J. Locke
- přirozené právo vložil Bůh do řádu světa: týká se nedotknutelnosti lidského života, svobody a majetku
- ochrana přirozeného práva přechází ve státě vzniklém na základě společenské smlouvy na stát
- odtud evropské pojetí práva: platné zákony a ústava mají být v souladu s přirozeným právem: zákony nemají být závislé jen na vůli určité vlády
- zákonná vláda vždy ustavuje platné pozitivní právo tak, že je v souladu s přirozeným právem

Dělení práva
a) právo pozitivní
= objektivní právo, které se dá odvodit z platného systému právních norem (většinou psaných)
- co činí právo právem: právo činí právem zákonodárný proces, který je ukončen rozhodnutím zákonodárce a stanovením zákona
- není úplné: pozitivní právo nemůže zachytit všechny situace, které v reálném životě vznikají
- nemusí být ani nutně spravedlivé: obecně formulovaná právní norma může být u určité konkrétní aplikace považována za příliš tvrdou
- proto moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti
- v případě, že pozitivní úprava pro určitý právní případ chybí, státní orgán rozhodne podle analogie nebo na základě obecných principů daného právního řádu
- pozitivní právo se mění
- vynucování práva přísluší státu
- v ideálním případě by právní pravidla měla být vždy ve shodě s mravními pravidly"

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pozitivn%C3%AD_pr%C3%A1vo.