1.	Etika ctnosti

1.1

Sokrates

1.2	Dělení ctností podle Aristotela

1.2.1

Mravní ctnosti

1.2.2

Rozumové ctnosti

2.	Ctnost v úvahách stoiků

3.	Etika ctnosti dnes

4.	Kantova etika principů

4.1	Immanuel Kant

4.2	Kategorický imperativ

4.3	Hypotetický imperativ

"Ctnost v úvahách stoiků- mravní ctnosti jsou jediným dobrem, které vedou k blaženosti = eudaimoniá- na rozdíl od Aristotela: člověk vybavený ctnostmi nepotřebuje pro dosažení blaženosti vnější dobro- ctnost vede k rozumovému ovládnutí vůle a zajišťuje soulad mezi naším životem a přirozeným řádem světa: máme přijmout to, co je a nechtít to, co není- co je nezávislé na moci člověka, je lhostejné, protože se nepodílí na jeho blaženosti- lhostejné záležitosti = adiafora: relativně cenné (život, zdraví, bohatství), nechtěné (chudoba, nemoc), bezcenné- blaženost spočívá v tom, že se člověk vyrovná s tím, co je, s nepřízní osudu a je lhostejný k tomu, co není v jeho moci- mluví o rovnosti lidí: všichni jsou ve stejném postavení vůči osudu

Etika ctnosti dnes- v pozadí- nejdůležitější mravní problémy na úrovni společnosti: chybí pozitivní mravní vzory, podle kterých bychom se učili mravnímu jednání- komunistický režim systematicky rozvíjel negativní vlastnosti, přechod na demokratický režim toto systematické rozvíjení špatného zastavil, ale nepřinesl pozitivní vzory- problém osvojování ctností: rozvrat rodiny a nekvalitní výchova
Kantova etika principů
Lidské jednání je považováno za morálně dobré pro jeho vnitřní kvalitu, tj. shodu s mravním zákonem

Immanuel Kant- doba německého osvícenství- Kantova etika vychází z potřeby stanovit obecně platný princip jednání, podle kterého se máme řídit - rozpracoval učení o člověku: člověk je bytostí dvou světů (je součástí dvou světů)a) člověk jako bytost přírody- člověk je součástí přírodního dění, které se odehrává podle obecných přírodních zákonů- člověk má biologicky motivované potřeby, instinkty (biologicky motivované potřeby nelze popřít: př. nelze zastavit tlukot srdce)b) člověk jako rozumná bytost- jako rozumná bytost může člověk překonat přírodní podmíněnost (dokáže potlačit smyslovou žádostivost) svého jednání: tím, jedná podle racionálních principů, které si sám stanovil- rozum člověku říká, jak má jednat- člověk mravně jednající jedná svobodně: jeho jednání není podmiňováno vnějšími skutečnostmi (př. smyslovými žádostivostmi) - dokáže je potlačit- Kant vychází z Herdera: člověk dokáže vnutit přírodě v něm své ne (př. sportovec při náročném tréninku je schopen překonat bolest, slabost a v tréninku pokračovat)- racionální složka člověka má nadvládu nad přírodní složkou: člověk jedná nezávisle na nutných dějích přírody, je proto svobodný"