1.	Co nám o nás říkají média

2.	Touha po zábavě

3.	Který příjemce si vybírá pořady

4.	Konzumace médií – aktivní a pasivní divák

5.	S jídlem roste chuť

6.	Role státu v regulaci médií – před kým nás vlastně má stát ochránit

7.	Komerční a veřejnoprávní média

8.	Etický kodex redakce

9.	Ideální novinář?

„ Média jednadvacátého století jsou bezesporu odrazem života moderní společnosti, humanity, kultury, vědy a techniky, jakožto člověka samotného…Boom zažívají lifestylové a společenské redakce, a to zejména na úkor dokumentárních a odborných sekcí, vč. vzdělávacích publikací. Lidé se chtějí bavit. Chtějí vypadnout ze stereotypu a šedosti dnešního života (šedost není symbolem socialismu, současný pracovní týden je díky vysokému pracovnímu nasazení „šedější“ než ten před dvaceti lety). Lidé chtějí zapomenout, vypnout, uniknout….
Média reagují. „Kdo chce kam, pomožme mu tam“. Je libo bulvár? (odvede pozornost od vašich problémů k celospolečenským senzacím). Rozptýlí vás seriálek z nedokončené řady? (nemusíte používat mozek, pro 90% žen prý ideální relaxace). Potřebujete si vybít adrenalin? (akčních záběrů najdete v televizi dostatek, a nemusíte na ně čekat ani dlouho do noci). Takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Média se přizpůsobila společnosti. Poptávka konzumentů je směrodatná a často generačně neměnná. Tak si říkám - narodila jsem se špatné generaci? Vyrostla v divné době? Jsem vůbec normální?
Ano, myslím, že jsem. Nenarodila jsem se v době prvobytně pospolné společnosti, ani nevyrostla na stromě. Možná právě proto mám v jednom jasno. Hlavní roli hraje inteligence a vzdělanost příjemců masové komunikace. V dostupných pramenech se mi nepodařilo získat statistiku sledovanosti a čtenosti médií podle vzdělanosti, osobní dojem a zkušenost však navozuje názor, že výběrem pořadů či textů se zabývají lidé s vyšším IQ, tudíž lidé s vyšším vzděláním. Neplatí v přímé úměrnosti pro lidi s vyšším společenským postavením. V době porevoluční přišli díky restitucím a neprůhledným finančním transakcím k moci i lidé, jejichž osobnostní úroveň je srovnatelná s žákem pomocné (speciální) školy, jakožto v paradoxu nemůžeme přisoudit inteligenční minimum lidem se středním (neúplným) vzděláním, kteří z náboženských nebo jiných kádrových důvodů studovat nemohli. Bezbranný divák dle mého soudu neexistuje. Média zabírají široký úhel pohledu, stačí je bedlivě sledovat a brzy najdete svůj styl, najdete své vlastní niterní uspokojení. Je však třeba mít přehled. Reklama je zdravá, bráním se však přehnané propagaci jednoho stylu, jednoho média. Masová komunikace ano, zdravá masová komunikace v rámci heterogenity publika. Sdělení dle Shannon-Weaverova schématu se zpětnou vazbou. Identifikace znakových struktur, jejich dekódování příjemcem, percepce stylem porozumění. Nikoliv tupé přijetí informace bez dalšího zpracování. “

Zápočtová práce Filozofická fakulta UP Olomouc, Katedra žurnalistiky.