1.

Etika

2.

Morálka

3.	Existencialismus

3.1.

Existence

3.2.	Filozofie existence

3.3.	Úvaha J. P. Sartra

4.	Etika existencialismu

4.1.	Analýza etické existence musí odhalit tyto čtyři momenty volby

4.1.1.

Dialektická struktura volby sebe sama

4.1.2.

Poměr dobra a zla k volbě sebe sama

4.1.3.

Svoboda jako nejvyšší statek

4.1.4.

Lidskou svoboda v poměru k rovnováze mezi estetickým a etickým

5.	Morálka existencialismu

"Etika existencialismu
K osvětlení této problematiky nám pomůže pár krátkých mott:
„ Jediným příkazem člověka je jednat svobodně a autenticky“
„Není žádný objektivní zákon, já ve své podstatě rozhoduji o morálnosti, ale za vše jsem zcela zodpovědný.“
„Nic nemůže být dobré pro nás, co není dobré pro všechny.“
„Jsme k svobodě odsouzeni – jsme jen tím, čím se sami učiníme.“
Jedinou kategorií ve stádiu etické existence je volba. Může se zdát, že i estetik volí, ale estetická volby není žádnou volbou. Estetickým vybíráním se nestane žádná osobnost tím, čím skutečně je. K tomuto kroku je nutná etická volba, a to ve svých čtyřech momentech. Analýza etické existence musí odhalit tyto čtyři momenty volby:
1) Dialektickou strukturu volby sebe sama
2) Poměr dobra a zla k volbě sebe sama
3) Svobodu jako nevyšší statek
4) Lidskou svobodu v poměru k rovnováze mezi estetickým a etickým
1) Kierkergaard překládá nápis na Apollonově chrámu v Delfách, ne jako „Poznej sebe sama!“, ale jako „Vol sebe sama!“. Tento imperativ zahání svobodného člověka, podrobeného zákonu konečnosti, do skutečnosti jeho existování. Akt volby sebe sama žije v rozporu. To, co je voleno (jako vlastní Já samo) tu je i není. Neexistuje jako např. rostlina po způsobu přírodního výskytu. Právě ze svobody se teprve utváří v to, čím to je. Zvolené Já samo se nevytváří, ale volí se. Existenciál volby sebe sama nemá povahu jsoucího rozporu, ale rozporu, jenž má být překonán. Ten dává vzniknout dvěma protichůdným pohybům. První se obrací zpět k bezprostřednímu Já, druhý míří k nepobývajícímu Já. Etická volba směřuje dozadu a usiluje o bezprostřední Já samo.
2) Volba sebe sama zahrnuje pravolbu dobra. Esteticky existující člověk nevolí mezi dobrem a zlem. Až etická volba strhává do rozhodování vlastní bytí a nese sebou rozlišení dobra a zla. Rozhodná volba rozdílu mezi dobrem a zlem chce dobro s vyloučením zla. Etická volba nevolí primárně mezi dobrem a zlem, ale odhaluje protiklad dobra a zla. A až potom lze mezi dobrem a zlem volit. V původní volbě volím sebe sama jako toho, kdo volí mezi dobrem a zlem.
3) Nejvyšší statek není něco obsahově určitého, co lze vymezit či vybrat. Jen kdo existuje esteticky, hledá definitivní štěstí. Všichni etikové od Aristotela po Kanta, ale vidí v takových definic štěstí nedokonalosti. Estetické statky si samy nestačí, protože nesplňují požadavek, aby byly dobré bezpodmínečně a bez omezení. Pokud se tato existence upne na nějaký takový statek, stane se závislou. Jediný statek, který je dobrý o sobě a pro sebe, je svoboda.
4) Měli bychom si položit otázku: Jak dosáhneme rovnováhy mezi estetickým a etickým při utváření osobnosti? Taková rovnováha je výsledkem dvou protichůdných procesů izolace a kontinuity. K tomu, aby se osobnost dostala do rovnováhy, je třeba opačného pohybu. Etik hledá historickou identitu. Přechodem od izolace ke kontinuitě se člověk stává sociální bytostí, není jí bezprostředně od přírody. Teprve pouty přátelství a manželství se prokazuje určením osobní svobody. "

Práce čerpá rovněž z následujících zdrojů: http://cs.wikipedia.org/wiki/Etika; http://obcanska-nauka.blogspot.com/2008/07/existencialismus.html.
Slezská univerzita, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví.