1.	Úvod - definování etopedie

2.	Základní termíny s etopedií související

3.	Rozvoj definice "porucha chování"

3.1.	Poruchy chování podle stupně společenské nebezpečnosti.

3.2.	Poruchy chování z hlediska věku.

3.3.	Poruchy chování podle převládající složky osobnosti

3.4.	Poruchy chování se syndromem lehké mozkové dysfunkce (LMD)

4.	Závěr - péče o jedince s poruchami chování

"Pokud bychom hledali takovou definici etopedie, která by měla postihnout veškeré oblasti jejího působení, dostali bychom se na půdu právně-pedagogicko-psychologickou. Etopedie není pouze vědou o výchově či přesněji převýchově mravně narušených jedinců. Rovněž se zabývá působením prostředí na postiženého jedince, snaží se nalézt možnosti jeho nápravy a prevence a v případě neúspěšného postupu převýchovy rovněž definuje možné právní postihy.
Co tedy etopedie představuje? Dříve používaný termín „mravní narušenosti“ byl v roce 1977 v československém Defektologickém slovníku nahrazen M. Sovákem za „sociálně patologický jev“ spadající do poruch chování. Často se rovněž setkáváme s kombinací obtížně vychovatelného dítěte trpícího mentální retardací; méně obvyklé je pak spojení smyslového či tělesného postižení s již zmíněnou poruchou chování.
V této práci se budu věnovat pouze kapitole etopedie na školách. Učitel by si měl uvědomit, že při prevenci vzniku jakékoli duševní poruchy u jeho žáka hraje podstatnou roli začlenění dítěte do společnosti. Onen obraz, který si dítě o svých schopnostech vytváří, je pro něj jedinou reflexí sebe samého.



ZÁKLADNÍ TERMÍNY S ETOPEDIÍ SOUVISEJÍCÍ

1. Nejčastěji se spolu s termínem etopedie objevuje pojem delikvence. Delikvencí rozumíme takové chování, které porušuje zákonné či jiné normy. V podstatě můžeme hovořit o asociálním chování, což je termín užívaný pro společnost ohrožující jednání. Delikvence však není to samé co kriminalita – ta je pouze součástí větší skupiny protispolečenského chování. V pedagogice speciální najdeme tento termín pro postihnutí podstaty protispolečenského jednání osob neplnoletých, případně jej můžeme rozdělit na dvě podsložky: na delikvenci dětskou – do 15 let věku – a delikvenci juvenilní – od 15 do 18 let.
2. Dalším pojmem etopedie je deprivant, označení pro člověka, který nedosáhl lidské normality nebo o ní z nějakých důvodů (biologických, psychologických či sociokulturních) přišel. Chování deprivanta pak nazýváme deprivantstvím.
3. Mravní narušení je znakem jedinců s určitou poruchou chování, který je charakterizován nezdravým vztahem k systému lidských hodnot.
4. Výše zmiňovanými poruchami chování rozumíme narušený vztah jedince k výchově a mravní nezralost. Obvykle se vyznačují hyperaktivním chováním, poruchou soustředěnosti a agresivními výbuchy.
5. Co se prevence týče, etopedie zachází s jejími třemi typy (primární, sekundární a terciární). Prevence má zamezovat a předcházet vzniku poruch chování, případně již vzniklou poruchu definovat a zabránit jejímu dalšímu rozvoji. "