1.

Úvod

2.	Vývoj konceptu celoživotního učení

3.	Funkce celoživotního učení

4.	Faktory ovlivňující rozvoj celoživotního učení

4.1	Makroekonomický vývoj

4.2	Demografický vývoj

4.3

Trh práce

4.4	Vzdělanostní struktura

4.4.1

Dovednosti v oblasti informačních technologií

5.

Závěr

6.	Použitá literatura

„2. Vývoj konceptu celoživotního učení

Úvahy o konceptu celoživotního vzdělávání se v evropských zemích začaly intenzivně rozvíjet na začátku 70. let minulého století. Již v roce 1973 publikovala OECD svou zprávu o vzdělávání, známou pod názvem Stálé vzdělávání: Strategie celoživotního učení. Tato zpráva rozpracovává vzdělávací problémy zcela pragmaticky jako jednu z možností řešení globálních problémů, tedy negramotnosti, bídy, nezaměstnanosti, bezdomovectví, hladu, prohlubování propasti mezi bohatými a chudými atd. Zprostředkovaně pak i jako kritiku a alternativu tradičního školského (frontálního) vzdělávání. Byl položen důraz na proces učení jako aktivitu jedince, protože zkušenosti a znalosti nelze předat, ale pouze zprostředkovat. Proto se celoživotní učení liší od vzdělávání školského i formálně, rozmanitostí prostředků a metod, způsobem podněcování a motivace.
V roce 2000 definuje OECD celoživotní učení takto: "Učení pod tímto úhlem pohledu spojuje individuální i společenský rozvoj ve všech směrech i prostředích - v rámci formalizovaném, tedy ve školských institucích, v zařízeních odborné přípravy, terciárním vzdělávání, vzdělávání dospělých a také v prostředí neformálním, tedy doma, v práci a v jiných společenských celcích. Jedná se o systémový přístup, zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny, bez ohledu na věk. Zdůrazňuje potřebu všechny děti od nejútlejšího věku připravovat a motivovat k učení po celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, ať zaměstnané či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat, případně postoupí na vyšší kvalifikační stupeň".

3. Funkce celoživotního učení

Celoživotní učení podle Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku sleduje především tyto funkce:

- rozvoj osobnosti

- posílení soudržnosti společnosti – rovný přístup ke vzdělání, vyrovnání životních příležitostí, vyrovnání nerovností sociálního a kulturního prostředí, omezení vytlačování znevýhodněných skupin na okraj společností

- podpora demokracie a občanské společnosti – výchova soudných, kritických, nezávisle myslících občanů

- zvyšování zaměstnatelnosti

- zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti"

Úvodní teoretické části jsou kompilací bez označených citací. Použitá literaturu je však uvedena.